Chemap Agro s.r.o.

Možnosti šíření plevelů osivem

01. 09. 2016 Prof. Ing. Václav Kohout, DrSc., RNDr. Dana Kohoutová, CSc.; Praha Plevele Zobrazeno 675x

V posledních desetiletích jsme svědky intenzivního pronikání agresivních druhů plevelů do agrofytocenóz ČR. Jedná se především o mračňák Theophrastův, plevelná prosa, béry, ježatky, sveřepy, laskavce, čirok halepský, ambrózii peřenolistou, psárku polní aj. Základní příčinou pronikání plevelných druhů do míst, kde se dosud nevyskytují, je používané osivo plodin.

Agronutrition

Od vstupu ČR do Evropské Unie je otevřena cesta možného dovozu semen plevelů z celého světa. Evropské normy pro čistotu osiva z roku 2006 (www.zeus.cz) umožňují plíživý import semen plevelů i vyčistěným osivem.

Pokud bychom chtěli objektivně zhodnotit pořadí významnosti zdrojů zaplevelení zemědělské půdy, byla by na prvním místě půdní zásoba dlouhověkých semen plevelů, dále pak vysemenění plevelů před sklizní porostů, ohniska zaplevelení v okolí, statková hnojiva a jiné zdroje, ale až na jednom z posledních míst by přicházelo v úvahu zaplevelené osivo.

Naopak, osivo je na prvním místě ve zdrojích zaplevelení zemědělské půdy těmi druhy plevelů, které se na dané lokalitě a v okolí nevyskytují. Týká se to nejen druhů plevelů, které jsou trvale zastoupeny v agrofytocenózách některých lokalit v ČR a špatně se z osiva hlavních plodin odstraňují (oves hluchý, svízel přítula, ředkev ohnice, šťovík tupolistý aj.), ale i tzv. invazních plevelných druhů, které se mohou šířit osivem zahraničního původu, což se po otevření hranic a členství v EU stalo skutečností. Jde zvláště o psárku polní, mračňák teofrastův, ozimý oves hluchý, čirok halepský, sveřep jalový, ambrózii peřenolistou, tzv. plevelné prosovité trávy (ježatky, béry, prosa, čiroky) aj. druhy, které jsou běžně rozšířeny v okolních státech EU (Francie, Německo, Rakousko, Maďarsko ) a zvláště pak v teplejších pásmech.

Mračňák theopfrastův - nově je zavlékán především nekvalitním osivem slunečnice; semena mají dlouhou životnost v půdě
Obr. 1: Mračňák theopfrastův - nově je zavlékán především nekvalitním osivem slunečnice; semena mají dlouhou životnost v půdě

Průzkum

Dlouhodobá sledování v rozšíření plevelů byla uskutečněna ve východních a středních Čechách (okresy Nymburk, Jičín, Hradec Králové, Pardubice). Sledováno bylo především šíření plevelných druhů osivem a změny v rozšíření (vzestup, ústup) některých druhů po použití herbicidů a změn v agrotechnice (osevní sledy, zpracování půdy).

V případě psárky polní (Alopecurus myosuroides, obr. 3) byla v delším časovém úseku věnována pozornost dvěma lokalitám jejího intenzivního rozšíření, obcím Dynín a Dolní Bukovsko na okrese České Budějovice a Rimáň na okrese Mělník. Zvláštní pozornost byla věnována druhům: bolehlav plamatý (Conium maculatum, obr. 2) a mračňák Theophrastův (Abutilon Theophrasti, obr. 1), které byly na území ČR evidovány již před dlouhou řadou let, ale jejichž plody jsou občas obsaženy v méně kvalitním osivu zahraničního původu.

Výroba a používání osiva v ČR a celé EU podléhá příslušným normám, které jsou v rámci EU sjednoceny a jsou na dobré úrovni. Především se jedná o vyhlášku č. 384, kterou se stanoví podrobnosti o uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu (Sbírka zákonů ČR, částka 121 z roku 2006).

V delším časovém období byla prokázána závislost v rozšíření některých druhů plevelů na používaném osivu základních plodin.

Bolehlav plamatý - vytrvalá bylina s červenými skvrnami na stonku; hojně rozšířen na okrajích polí, v minulých letech se šířil i osivem ozimé řepky ze zahraničí
Obr. 2: Bolehlav plamatý - vytrvalá bylina s červenými skvrnami na stonku; hojně rozšířen na okrajích polí, v minulých letech se šířil i osivem ozimé řepky ze zahraničí

Oves hluchý

Tento plevelný druh, jako archeofyt, zapleveloval již v minulosti především území s těžkými půdami v teplejších oblastech ČR. Po rozšíření ploch obilnin v šedesátých letech minulého století a rychlém nástupu vysoce výkonných odrůd ozimé pšenice a jarního ječmene „diamantové řady“ nastalo rychlé šíření ovsa hluchého do všech výrobních oblastí ČR. Normy čistoty osiva připouštěly určitý výskyt obilek tohoto plevele i ve vyšších stupních množení, v té době nebyly herbicidy proti ovsu hluchému v obilninách a kvalitní osivo se produkovalo v oblastech ovsem hluchým zamořených. Prudký obrat nastal ke konci minulého století v dostatku speciálních herbicidů proti ovsu hluchému v množitelských porostech a díky zpřísnění norem pro výrobu osiva. Výskyt ovsa hluchého na orných půdách má trvale klesající tendenci.

Šťovík tupolistý

Rozvíjející se rostlinná produkce v šedesátých letech minulého století upřednostňovala víceleté pícniny na orné půdě, kde byl v tehdy chladných a deštivých letech problém s produkcí semen jetelovin a muselo se vystačit s nekvalitním osivem silně zapleveleným šťovíky a jinými plevelnými druhy, které se z osiva, ale i ze semenářských ploch špatně odstraňovaly. K tehdejším normám čistoty osiva byly vypisovány tzv. výjimky, které povolovaly nekvalitní osivo jetelovin a trav vysévat.

Tehdy již začal pronikat na ornou půdu šťovík tupolistý, dříve zastoupený pouze na ruderalizovaných trvalých travních porostech (Kohout, 1974). Rychlé rozšiřování umožnilo široké variační rozpětí velikosti nažek šťovíku tupolistého oproti dosud na orných půdách rozšířenému méně agresivnímu šťovíku kadeřavému (tab.).

Šťovíky se kvůli hladkému oplodí nažek z osiva jetele lučního a vojtěšky seté nedají zcela vyčistit, zejména pak nažky šťovíku tupolistého, což v podstatě platí do dnešních dnů, a proto jsou kladeny zvýšené požadavky na semenářské porosty jetelovin a trav, odkud se rostliny plevelů díky herbicidům a selekci odstraňují lépe.

Velikostní amplituda nažek šťovíku tupolistého překrývá velikostní amplitudu semen jetele lučního i vojtěšky seté a není předpoklad, že by se z osiva jetelovin daly zcela vyčistit. Svědčí o tom i stávající normy čistoty osiva v rámci EU, kdy u jetele lučního v kategorii osiva SE a E může být v 50 g. rozborovém vzorku 0,3 % semen jiných druhů, z toho mohou být 3 nažky šťovíku tupolistého. Širokolisté šťovíky z orné půdy postupně mizí nejen díky menší výměře víceletých pícnin, ale i zvýšené péči o semenářské porosty.

Tab.: Variační rozpětí velikosti nažek šťovíku tupolistého a šťovíku kadeřavého zjištěné na sítech se čtvercovými otvory

Druh plevele

Velikost otvorů sít v mm

1,5

1,2

1,0

0,75

0,50

Šťovík kadeřavý

0,65

79,58

19,05

0,61

0,0

Šťovík tupolistý

0,68

27,86

48,34

33,06

0,12

Psárka polní

Byla popsána na území Čech již v 19. století (Jehlík a kol., 1998), ale jako významný polní plevel byla zjištěna až v roce 1975 na okrese České Budějovice v obcích Žimutice, Bzí a Dolní Bukovsko, kam byla zavlečena smluvním množením kostřavy luční zahraniční firmou z Nizozemí. Významná lokalita byla zjištěna i na okrese Mělník v obci Rimáň. Další četné lokality nejsou díky karanténní péči významné.

Psárka polní je značně rozšířena v okolních státech a často se v minulosti objevovala v osivu trav (jílku jednoletého, jílku mnohokvětého a bojínku lučního) dovážených z Nizozemí, Belgie a Německa. Kvůli tomu, že psárka polní se šíří především osivem a byly již zjištěny odolné biotypy vůči herbicidním látkám, je péče o osivo zvláště významná. Na rozdíl od plevelů, které se mohou šířit převážně větrem (chundelka metlice, pcháč rolní), se relativně větší obilky psárky polní rozšiřují podstatně pomaleji. Neuplatní se např. po vysetí osiva trav, kterým byly založeny trvalé travní porosty nebo přisety do lučních porostů. Psárka polní se v těchto rostlinných společenstvech nemůže vyskytovat.

Psárka polní - jednoletá hustě trsnatá tráva, která může zaplevelovat všechny plodiny na orné půdě; postupně dozrávající obilky mají v půdě dlouhou životnost
Obr. 3: Psárka polní - jednoletá hustě trsnatá tráva, která může zaplevelovat všechny plodiny na orné půdě; postupně dozrávající obilky mají v půdě dlouhou životnost

Zhodnocení současných předpisů pro osivo plodin

Uvažujeme-li o zavlečení plevelných druhů i osivem nejvyšší kvality, můžeme i tuto možnost potvrdit. Je to zcela ve shodě s platnou normou, která zakazuje výskyt pouze vybraných škodlivých plevelů ve vzorku příslušné hmotnosti, ale výskyt určitého množství ostatních plevelů nevylučuje. Proto zemědělské podniky při koupi osiva musí dbát na kvalitu, a také na původ osiva a mít na paměti, že zavlečení některých plevelů i osivem nejvyšší kvality není vyloučeno a osivo se může stát iniciálním zdrojem zaplevelení dané lokality.

Příklady možného výskytu plevelů v nejvyšších stupních množení osiva

U pšenice seté v kategorii osiva SE a E může být v 1000 g rozborovém vzorku 8 semen jiných rostlinných druhů (z toho 2 struky ředkve ohnice, ale nesmí se vyskytnout obilky ovsa hluchého, plevelné ovsy, fatuoidy a jílek mámivý.)

U lnu olejného v kategorii osiva SE, E i C může být v 150 g rozborovém vorku celkem 15 semen jiných druhů, z toho 4 obilky psárky polní a 2 obilky jílku oddáleného.

U máku v kategorii osiva SE, E i C může být v 100 g vzorku celkem 25 semen jiných druhů.

U jetele lučního v kategorii osiva SE a E může být v 50 g rozborovém vzorku 0,3 % semen jiných druhů, z toho mohou být 3 nažky šťovíku tupolistého.

U kostřavy luční v kategorii osiva SE a E může být v 50 g rozborovém vzorku 0,3 % semen jiných druhů, toho 5 obilek pýru, 5 obilek psárky polní a 2 nažky šťovíků.

Je možno předpokládat, že podstatná část plevelů, jejichž semena se špatně z osiva odstraňují, byla vyhubena již v porostech a do osiva se nedostanou. Jinak si lze snadno spočítat kolik semen plevelů se osivem vyseje a jak rychle se plevel na poli může rozmnožit.

Nižší stupně množení osiva

U nižších stupňů množení osiva a běžného osiva se může vyskytnout semen plevelů podstatně více. Zcela běžný je výskyt nažek tetluchy kozího pysku v osivu petržele, obilek ježatky kuří nohy a nažek pohanky svlačcovité v osivu cibule a ředkvičky, semen merlíku bílého, rdesna blešníku a penízku rolního v osivu mrkve. I laiky zaujme rovnoměrně rozšířený šťovík tupolistý při zakládání luk i okrasných trávníků na sídlištích a lesoparcích, kam byl tento plevel vyset spolu s osivem travních směsí.

Méně kvalitním osivem slunečnice z Francie se běžně do dalších lokalit ČR dostává mračňák Theophrastův.

Podle naších dlouholetých pozorování se v běžném osivu obilnin mohou vyskytnout i druhy semen plevelů, která jsou velikostně odlišná od osiva a snadno se vyčistí. Příkladem jsou celé klásky pýru plazivého a fragmenty úboru pcháče rolního, které se pak od osiva běžných obilnin velikostně a hmotnostně neliší. Tímto způsobem se lavinovitě šíří osivem obilnin z teplejších oblastí (Asie, Afrika) jedovatý plevel z čeledi hvězdnicovitých Parthenium hysterophorus.

Závěr

Jak je uvedeno výše je možnost šíření semen plevelů osivem skutečností a je třeba s ní v komplexní regulaci zaplevelení polí počítat a dodržet následující opatření:

- v semenářských porostech vyhubit především ty plevelné druhy, jejichž semena se obtížně odstraňují z osiva; Např. oves hluchý, svízel přítulu, ředkev ohnici aj. z porostů obilnin, šťovík tupolistý aj. z porostů jetelovin;

- vysévat osiva nejvyšší kvality. V posledních letech je možno pozorovat snížení výskytu ovsa hluchého a svízele přítuly v porostech obilnin díky přísným normám čistoty osiva a dostatku kvalitních herbicidů. Příkladem lavinovitého šíření ovsa hluchého, svízele přítuly a ježatky kuří nohy v sedmdesátých letech minulého století bylo zaplevelené osivo a nedostatek kvalitních herbicidů pro semenářské porosty;

- při výběru osiva respektovat jeho původ. Vyhnout se oblastem, kde se problematické plevele vyskytují, ale vždy normu čistoty osiva splní. I nepatrné množství plevelů v osivu, které připouští norma čistoty, mohou být významnou cestou zavlečení škodlivého druhu do nových oblastí. Týká se to nejen osiva ze zahraničí;

- při prvním výskytu agresivního zavlečeného plevele do nových agrofytocenóz včas znemožnit další šíření zabráněním vysemenění. Včas zařadit ty plodiny, kde plevel nemá příležitost se významně uplatnit nebo kde se dobře hubí chemicky. Např. ježatka kuří noha, mračňák teofrastův, čirok halepský aj. se těžko uplatní v ozimé řepce nebo v ozimých obilninách.

Cílem článku bylo dokázat, že i nejkvalitnější osivo nejvíce pěstovaných plodin může být zdrojem zaplevelení nejen domácími, ale i zahraničními agresivními plevelnými druhy a třeba dodržovat doporučená opatření komplexní regulace zaplevelení. Osivo je nenápadným, ale velice zákeřným zdrojem zaplevelení veškeré zemědělské i nezemědělské půdy.

Možnosti šíření plevelů osivem

Mračňák theopfrastův - nově je zavlékán především nekvalitním osivem slunečnice; semena mají dlouhou životnost v půdě
Bolehlav plamatý - vytrvalá bylina s červenými skvrnami na stonku; hojně rozšířen na okrajích polí, v minulých letech se šířil i osivem ozimé řepky ze zahraničí
Psárka polní - jednoletá hustě trsnatá tráva, která může zaplevelovat všechny plodiny na orné půdě; postupně dozrávající obilky mají v půdě dlouhou životnost

Související články

Nimbus® Gold - inovace v preemergentní herbicidní ochraně řepky ozimé

15. 06. 2017 Ing. Václav Nedvěd, Ph.D.; BASF Plevele Zobrazeno 145x

Postemergentní regulace plevelů v kukuřici: důvody a možnosti

26. 05. 2017 Doc. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Prof. Ing. Josef Soukup, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 412x

Čisté pole je vizitkou každého pěstitele

24. 05. 2017 Ing. Eva Kabylová; Syngenta Czech s.r.o. Plevele Zobrazeno 184x

Rychlejší než blesk

06. 05. 2017 Ing. Dušan Sem; Sumi Agro Czech, s.r.o. Plevele Zobrazeno 208x

Zkušenosti s regulací laskavců v bramborách

02. 05. 2017 Ing. Pavel Kasal, Ph.D.; Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Plevele Zobrazeno 470x

Další články v kategorii Plevele

detail