Regulace plevelné řepy musí vycházet z komplexních opatření
08. 04. 2013 Plevele Zobrazeno 7439x
Zemědělská výroba na našich polích již řadu let není tak rozmanitá, jako tomu bylo před lety. Díky příznivé ceně rostou plochy řepky ozimé a stále více kukuřice se pěstuje pro potřeby bioplynových stanic. V této konkurenci o plochu si stabilně najde místo necelých 60 tisíc hektarů řepy. Pěstování cukrové řepy má v ČR dlouholetou tradici. Bohužel dlouholetou tradici (cca 25 let) má také výskyt plevelné řepy na našich polích.
V zemědělských podnicích, kde nevěnovali šíření a hubení plevelné řepy dostatečnou pozornost, je nyní situace natolik vážná, že je na některých pozemcích na dlouhou dobu pěstování cukrovky vyloučeno.
Komplex opatření
Úspěšné potlačování výskytu plevelné řepy na pozemcích spočívá ve využití komplexu preventivních a přímých metod ochrany. Při častém zařazování cukrovky je nutné se zvýšeným nebezpečím výskytu plevelné řepy počítat a zintenzívnit další metody ochrany (Soukup a kol., 2002).
Osivo
Základem ochrany proti jednoleté plevelné řepě je systém preventivních kontrol osiva uváděného do oběhu. Pěstitelé musí ve vlastním zájmu plevelné řepy v porostu včas ničit, aby se nevysemenily. Pokud plevelné řepy vyrůstají v řádku a prokáže se, že pocházejí z nakoupeného osiva cukrovky (kontrolní zkoušky osiva ÚKZÚZ), má pěstitel možnost uplatnit reklamaci na osivo a náhradu za výskyt plevelných řep. Pokud se ovšem vyskytují v meziřádcích, vyrostly z půdní zásoby, k zamoření došlo v minulosti a náklady na odplevelení nese pěstitel.
Zpracování půdy
Na zaplevelených pozemcích je vhodné uplatňovat v obilninách následujících po cukrovce mělké zpracování půdy, které podpoří vzcházení semen z půdní zásoby a její postupné vyčerpání. Čím hlubší je uložení semen v půdě, tím dlouhodobější a větší je schopnost jejich přežití. Podle poznatků z Velké Británie nastává téměř 100% mortalita semen: po 8 letech při uložení v hloubce 5 cm, a po 15 letech při uložení v hloubce 50 cm.
Z tohoto pohledu se jako jedno z opatření v boji proti plevelným řepám nabízí mělké zpracování půdy radličkovými podmítači bez orby, které v Britských tříletých pokusech vedlo k těmto výsledkům:
-
při podmítání na hloubku 7–15 cm: po třech letech od pěstování cukrovky bylo do hloubky 15 cm pouze 44 životaschopných semen na 1 m2,
-
při orbě do 25–30 cm hloubky: po třech letech od pěstování cukrovky bylo do hloubky 15 cm až 135 životaschopných semen na 1 m2,
-
90 % semen při mělké kultivaci do šesti let ztrácí životaschopnost (vyklíčí a rostliny jsou ničeny v následných plodinách – například v obilninách),
-
v případě mělké kultivace je v následujícím roce velká vzcházivost semen (Bittner, 2001).
Herbicidy
Herbicidy používané v obilninách jsou schopny plevelnou řepu hubit. Pokud přicházejí v osevním postupu po cukrovce širokolisté plodiny, v nichž je selektivní hubení obtížnější, je vhodnější zpracování půdy s orbou, které zajistí zaklopení plevelných řep vzešlých v meziporostním období (Soukup a kol., 2002).
Likvidace v porostu řepy
Plečkování je nutno provádět při výskytu plevelných řep v meziřádcích. První plečkování by mělo proběhnout ve fázi 2 pravých listů a další se čtrnáctidenním odstupem. U velmi zaplevelených pozemků (1000 a více plevelných řep na ha) se doporučuje plečkovat nejméně 3×. Zcela nezbytné je správné nastavení radliček plečky, takto lze snížit výskyt plevelných řep v meziřádcích až o 75 %. Při výskytu plevelných řep na pozemku i v minulých letech a menším než 100 jedinců/ha není tato metoda nejvhodnější - plečkování prokypří půdu a následkem toho vyklíčí mnoho semen z půdní zásoby (Skalický a kol., 2006).
Další možností mechanické likvidace plevelných řep v porostu kulturních je její sežínání. Při sežínání je důležité dodržet dostatečnou ochranou vzdálenost od čepelí listů kulturních řep. Tato vzdálenost by měla představovat 20 až 30 cm.
Další možností likvidace plevelných řep v porostu je využití knotových aplikátorů neselektivních herbicidů.
Jediným spolehlivým a dostatečně účinným způsoben boje proti plevelné řepě je ruční odstranění rostlin. Ruční vytrhávání je nutné provádět při prvních známkách vybíhání řep a za vhodných vláhových podmínek, aby nedocházelo k přetrhávání kořenů a lodyh. Při pozdní likvidaci rostlin motykou či vysekávání mačetou je nutné dbát na co nejhlubší vyseknutí rostlin, aby nemohly z kořenů obrážet další nové postranní stonky. Při pozdější likvidaci je nezbytné vytržené rostliny vynášet z pole (podle tvorby klubíček) nebo je alespoň dávat do „srdíčka” chrástu kořenem nahoru, aby nemohly znovu zakořenit a růst. Vytrhávání je vhodné opakovat podle toho, jak rostliny vzcházejí z půdní zásoby semen a vybíhají.
Plevelná řepa - ošetřeno Roundupem |
Pokus s ručním vytrháváním
V našem pokusu jsme se zaměřili na nejčastější způsob likvidace a to vytrhávání celých rostlin a sledovali vliv termínu (pozdní likvidace) na klíčivost klubíček. Pro přesnější výsledky byly rostliny vytrženy ve třech růstových fázích plevelné řepy:
- BBCH 71 - začátek tvorby semene, viditelná klubíčka;
- BBCH 81 - začátek zrání: oplodí zeleno-hnědé, osemení světle hnědá;
- BBCH 93 - listy žloutnou a začínají zasychat, nejstarší klubíčka samovolně začínají z rostliny opadávat.
Ukázalo se, že čím dříve byl tento zásah proveden, tím větší měl vliv na snížení klíčivosti klubíček (graf 1). Ve fázi BBCH 71 byla klíčivost velkých klubíček 38,75 % respektive u drobných klubíček 2,50 %. V pozdější fázi vytržení rostliny BBCH 93 již klíčivost osahovala prokazatelně vyšších hodnot 64,0 % respektive 27,0 % (u velikostní frakce klubíček 3–4,5 mm). V praxi, je tedy nezbytné rozhodnout se pro likvidaci (vytrhávání) rostlin co nejdříve, a zásah neodkládat. Při opožděné likvidaci riskujeme (od BBCH 71), že v pozdějších fázích růstu bude velké množství klubíček i na vytržené a v řádku ponechané rostlině dozrávat a následně samovolně odpadat a kontaminovat půdu.
Graf 1: Průměrná klíčivost klubíček v závislosti na termínu vytržení rostliny plevelné řepy
|
Trend snižování výšky rostlin plevelné řepy
V dalších našich pokusech, které probíhají již od roku 2006, jsme se zaměřili na trend snižování výšky rostlin. Jako osivo bylo vždy použito klubíček sklizených v předchozím vegetačním roce. Čímž jsme simulovali provozní podmínky, kde by také došlo k vysemenění klubíček jeden rok a jejich vzejití následující rok. O kolik se v průběhu pokusných let rostliny snížily, je zobrazeno v grafu 2.
V roce 2006 průměrná výška rostlin plevelné řepy činila 140,8 cm, zatímco v roce 2010 výška rostlin představovala 102,4 cm a prokázalo se tak statistické snížení výšky rostlin. Porovnáme-li tuto výšku plevelné rostliny s výškou rostliny kulturní, dosáhneme podstatně nižšího rozdílu, než tomu bylo v letech předchozích. Připočteme-li k výšce rostlin kulturních 20 až 30 cm (představujících ochrannou vzdálenost při sežínání, aplikaci neselektivního herbicidu), část rostliny určené k sežnutí se ještě sníží. Bude-li tento trend postupného snižování plevelných rostlin nadále pokračovat, v brzkých letech již nebude možné tyto metody používat.
Graf 2: Průměrná výška rostlin plevelných řep v závislosti na ročníku v porovnání s výškou rostlin technických řep |
Snižování výšky rostlin plevelné řepy |
Souhrn
Plevelná řepa - kořen |
Plevelná řepa - listy |
Plevelná řepa - stonek |
Plevelná řepa - tvorba klubíček |
Plevelná řepa - zrání klubíček |
Plevelná řepa - hnědá, fyziologická zralost klubíček |
Další články v kategorii Plevele