Chemap Agro s.r.o.

Regulace zásoby semen plevelů v ornici

21. 04. 2017 Prof. Ing. Václav Kohout, DrSc., RNDr. Dana Kohoutová, CSc.; Praha Plevele Zobrazeno 445x

Zásoba semen plevelů v půdě je jedním z největších zdrojů zaplevelení polních plodin proto, že je stále doplňována dalšími zdroji, ke kterým patří:
- každoroční vysemenění dozrálých plevelů v porostech a v meziporostním období;
- přísun semen a plodů plevelů z ohnisek zaplevelení z okolí větrem, vodou, zvířaty;
- přísun semen plevelů nekvalitními statkovými hnojivy, nekvalitním osivem, sklízecími stroji a jinou lidskou činností.

Agronutrition

Zjistit množství semen v zaplevelené ornici a odhadnout co se s ním děje (termíny vzejití, životnost, odumření, dormance, dlouhověkost) je velmi obtížné, pracné a v podstatě nikdy ne zcela objektivní. Dost často se předpokládá dlouhá životnost semen plevelů v půdě a srovnává se s dlouhou životností semen některých druhů, které jsou uchovávány v laboratorních podmínkách. Vede k tomu i uznávaný údaj v odborné literatuře, kde se uvádí, že na 1 ha běžné ornice do hloubky 25cm se nachází asi 100 milionů životných semen plevelů, tj. 20× více než se běžně vysévá obilniny, tj. 5 milionů obilek (Hron, Kohout 1988).

Největší argument, že půdní zásoba životných semen plevelů je „věčná“, byl podpořen zvláště těmito dvěma údaji.

1. Tzv. norimberský ječmenem -  Obilky jarního ječmene vyklíčily po 124 letech uložení v základech norimberského divadla (Aufhammer - 1957) a tato odrůda je dosud i u nás udržována v semenných bankách.

2. Výkopovými pracemi na zemědělské půdě - Při hlubší manipulací s půdou se setkáváme s tím, že po urovnání povrchu zasypaného výkopu a založení nového porostu, vzcházejí plevele, které na tom pozemku desítky let nemohly vyrůst a vysemenit. Příkladem jsou úhory a místa, která byla dlouhou dobu zatravněna.

Při studiu literárních údajů o této problematice najdeme mnoho dalších příkladů dlouhodobého přežívání semen, zvláště v atypických podmínkách půdy (nedostatek kyslíku, nadměrná vlhkost). Nelze vyloučit, že semena, která byla určitým způsobem v prostředí „konzervována“, si podrží dlouhou životnost. Je však možno konstatovat, že z praktického hlediska hospodaření jsou tyto údaje pouze okrajové, zejména v případech, nejedná-li se o podstatné změny v hloubce zpracování půdy.

Prakticky významné pohledy přinesly práce zabývající se dynamikou obsahu semen plevelů, které hodnotí životnost plevelných semen v pravidelně obhospodařované vrstvě půdy, tj. v ornici. Roberts (1968) a mnozí další autoři (Kohout, Zimová 1973) zjistili v dlouhodobých pokusech, že v obdělávané ornici se každoročně podstatně sníží půdní zásoba semen plevelů, jsou-li vyloučeny nové přírůstky. Během pěti let se tak snížil obsah plevelných semen na naprosté minimum (graf 1).

Kropáč (1966) zjistil, že v orniční vrstvě půdy v úrodných oblastech (Kaštice a Ruzyně) byla v té době nejvíce zastoupena semena druhů merlík bílý, lebeda rozkladitá, mléč drsný, rdesno ptačí a knotovka noční (graf 2). V naprostém minimu byly druhy s většími rozměry semen.

Na základě těchto faktů jsme v průběhu více let prověřovali další četné literární údaje a hodnotili laboratorní a polní pokusy. Praktická pozorování byla uskutečněna ve vybraných podnicích Středočeského a Východočeského kraje.

Graf 1: Pokles obsahu životných semen v obdělávané orniční vrstvě bez nových přírůstků semen do půdy (podle Robertse, 1968)
Graf 1: Pokles obsahu životných semen v obdělávané orniční vrstvě bez nových přírůstků semen do půdy (podle Robertse, 1968)

Graf 2: Nejčetnější plevelné druhy v orniční vrstvě půdy (podle Kropáče, l966)
Graf 2: Nejčetnější plevelné druhy v orniční vrstvě půdy (podle Kropáče, l966)

Výsledky

Pokusně bylo potvrzeno, že druhy s drobnými semeny (zvláště merlíky), které mohou klíčit a vzcházet pouze z povrchových vrstev půdy, jsou skutečně podle našich pozorování v orniční vrstvě nejčetnější. Semena jsou v různých formách dormance a reagují na kultivační zásahy. Jejich životnost v půdě se prodlužuje s hloubkou uložení.

Semena kulturních rostlin (řepka, mák, slunečnice, proso, čiroky) ani po překonání primární dormance nevcházejí z větší hloubky, setrvají životná v půdě a zaplevelují plodiny v dalších letech.

Obtížně se vysvětluje proč na klíčidlech i za tmy běžně vyklíčí semena řepky nebo nažky slunečnice, ale po uložení do větší hloubky půdy více než 10 cm semena nevyklíčí a nezahynou. Běžně však vzejdou po „vynesení“ k povrchu půdy kultivaci za 2 až 4 roky v následných plodinách. Naopak obilky běžných obilnin a kukuřice, v hloubce odkud nemohou vzejít, brzo hynou (obr. 1).

V průběhu dlouhodobého pozorování vybraných pozemků bylo dokázáno, že u plevelů s velkým rozmnožovacím koeficientem a krátkou dobou růstu (merlíky, laskavce, rdesna, ježatka kuří noha, ptačinec prostřední a jiné) je největším zdrojem nových přírůstků semen do půdy vysemenění v porostech, zvláště pak druhotné zaplevelení porostů po odeznění odplevelovacích zákroků a posklizňové zbytky (rozptýlený chrást cukrovky, sklizňové zbytky po žacích mlátičkách apod.). Většina těchto druhů dokončí růst a vývoj i v meziporostním období.

V posledním desetiletí bylo pozorováno zcela jiné pořadí významnosti rozšířených plevelů. Nejen že se v porostech obilnin již nesetkáme s hořčicí rolní, ředkvi ohnici, ale již není nejvýznamnějším plevelem oves hluchý, ježatka kuří noha, heřmánkovec nevonný, rdesna a jiné druhy, na které starší typy herbicidů nestačily a porosty jsou většinou čisté (včetně okopanin) až do sklizně. Postupné rozšiřování specifických herbicidů do všech plodin, včetně těch s delšími účinky v půdě, postupně zabraňovalo vysemeňování plevelů v porostech, tj. největšímu zdroji půdní zásoby, a tím i snižovala zásoba semen v půdě, které mohly vzejít i z větších hloubek. Jako hlavní druhy se v porostech v posledních letech objevovaly přezimující druhy spodního patra: rozrazily, ptačinec prostřední, kakost maličký, violka rolní, v ozimé řepce pak plevele čeledi brukvovitých atp.

Jako zdroje zaplevelení jsou v zemědělských podnicích postupně omezovány zaplevelení osivem a statkovými hnojivy. Bohužel jsou v mnohých zemědělských podnicích ohniska zaplevelení plevely, které se šíří především větrem (pcháč oset, chundelka metlice, bolehlav plamatý, šťovíky, pampeliška lékařská a jiné druhy, mnohdy i kokotice evropská - obr. 2).

Na dlouhodobě sledovaných lokalitách bylo pozorováno, že ve sledech okopanin a zeleniny, které následovaly po sledech běžně zaplevelených porostů obilnin, se během dalších let zcela změnila skladba plevelů v porostech i v půdě. Zvláště jiná skladba rostlin byla na zahradách oproti polím, zcela zmizel např. oves hluchý a chundelka metlice. Ve sledech obilnin postupně převládly oves hluchý, svízel přítula, chundelka metlice, pýr plazivý, pcháč oset, které dříve nebyly ani v půdní zásobě. Tyto údaje potvrzují rychlý úbytek semen z půdní zásoby, pokud se vyloučí nové přírůstky.

Obr. 1: Vzchází-li klíčící obilky jarního ječmene z větších hloubek, vytvářejí prodlužovací článek (vlevo); vpravo je rostlina vzešlá z optimální hloubky; obilky zaseté hlouběji než 10 cm zpravidla brzo zaniknou
Obr. 1: Vzchází-li klíčící obilky jarního ječmene z větších hloubek, vytvářejí prodlužovací článek (vlevo); vpravo je rostlina vzešlá z optimální hloubky; obilky zaseté hlouběji než 10 cm zpravidla brzo zaniknou

Obr. 2 : Kokotice evropská se často vyskytuje v rostlinných společenstvech v okolí orné půdy a je zdrojem dlouhověkých semen pro široké okolí
Obr. 2 : Kokotice evropská se často vyskytuje v rostlinných společenstvech v okolí orné půdy a je zdrojem dlouhověkých semen pro široké okolí

Závěr

Půdní zásoba semen plevelů v ornici není neměnnou veličinou a její druhové složení je silně závisle na každoročním přírůstku semen. Je-li vyloučen nový přírůstek semen do půdy, jejich zásoba v ornici se během 5 let sníží na minimum. Dlouhověkost se zvyšuje hloubkou umístění v půdě a zhoršenými fyzikálními vlastnostmi půdy, zvláště při nedostatkem kyslíku. Při mělkém zpracování půdy dochází k rychlejší mobilizaci půdní zásoby než při pravidelné hlubší orbě a zaplevelení porostů bývá v prvních letech větší. Při důsledném, zvláště chemickém odplevelení porostů a vyloučení nových přírůstků semen do půdy, dochází především při mělkém zpracování půdy, k rychlému úbytku zásoby semen v půdě. U dobře hospodařících zemědělských podniků je možno již označit pozemky, kde není potřeba (u porostů obilnin a ozimé řepky) používat během vegetace odplevelovací zákroky. Dosažení těchto příkladů bylo cílem tohoto příspěvku. Ukázalo se, že zdroje zaplevelení orných půd je možno v současné době dobře tlumit, zvláště pak zaplevelení osivem, statkovými hnojivy a vysemenění v porostech. Vhodná skladba herbicidů udrží porosty čisté až do sklizně a omezí výskyt dříve těžko hubitelných plevelných druhů.

Související články

Komplexní řešení v ochraně řepky ozimé

18. 07. 2017 Bc. Jan Hesoun; Sumi Agro Czech, s.r.o. Plevele Zobrazeno 58x

Eliminace jednoděložných i dvouděložných plevelů v řepce

14. 07. 2017 Ing. Lubomír Zámorský, Ing. Václav Nedvěd, Ph.D.; BASF Plevele Zobrazeno 112x

Nimbus® Gold - inovace v preemergentní herbicidní ochraně řepky ozimé

15. 06. 2017 Ing. Václav Nedvěd, Ph.D.; BASF Plevele Zobrazeno 231x

Postemergentní regulace plevelů v kukuřici: důvody a možnosti

26. 05. 2017 Doc. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Prof. Ing. Josef Soukup, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 476x

Čisté pole je vizitkou každého pěstitele

24. 05. 2017 Ing. Eva Kabylová; Syngenta Czech s.r.o. Plevele Zobrazeno 224x

Další články v kategorii Plevele

detail