Žraví škůdci zeleniny (1.)

23. 01. 2008 Ing. Eva Hrudová, Ph.D. Škůdci Zobrazeno 34960x

Zelenina, stejně jako ostatní plodiny, bývá napadána řadou škůdců, kteří znehodnocují konzumní části. V některých případech mají vliv na snížení kvality poškozené rostliny, jindy rostlinu zcela zničí. V současné době, kdy zákazník požaduje zboží prvotřídní kvality, nelze výskyt škůdců podceňovat. Cílem tohoto příspěvku je představit v současnosti významné nespecializované škůdce a škůdce kořenové, cibulové a listové zeleniny, včetně méně významných druhů, jejichž výskyty a škodlivost jsou spíše lokální.

Zelenina, stejně jako ostatní plodiny, bývá napadána řadou škůdců, kteří znehodnocují konzumní části. V některých případech mají vliv na snížení kvality poškozené rostliny, jindy rostlinu zcela zničí. V současné době, kdy zákazník požaduje zboží prvotřídní kvality, nelze výskyt škůdců podceňovat. Cílem tohoto příspěvku je představit v současnosti významné nespecializované škůdce a škůdce kořenové, cibulové a listové zeleniny, včetně méně významných druhů, jejichž výskyty a škodlivost jsou spíše lokální.

Nespecializovaní žraví škůdci zeleniny
Významná poškození zeleniny mohou způsobovat drátovci, larvy kovaříků. Nejčastěji škodí larvy druhů Agriotes a Hemicrepidius. Jsou až pět centimetrů dlouzí, rezavohnědí a jejich tělo je silně sklerotizované. V přední části mají tři páry hrudních noh, na zadečku dva pahýlkovité přívěsky, které připomínají nohy, ale neslouží drátovcům k pohybu. Samičky kovaříků kladou vajíčka do půdy, larvičky se nejprve živí odumřelou organickou hmotou a pak přecházejí na jemné, později větší kořínky. Poškozují také dužnaté kořeny a hlízy, v nichž vykusují chodbičky o průměru až pět milimetrů. Poškozené kořeny mohou vlivem bakteriálních a houbových infekcí zahnívat. Napadány bývají také klíční rostliny, kde dochází obvykle k překousání hypokotylu a totálnímu zničení rostliny. Zejména u sponových kultur bývají ztráty závažné, neboť je zbylé rostliny nekompenzují. Významným ochranným opatřením proti drátovcům je intenzivní zpracování půdy, vyšší výskyt drátovců bývá na pozemcích po víceletých pícninách a v případě uplatňování minimalizačních technologií. Možnosti chemické ochrany mohou být v případě zeleniny omezené. Housenky můr (některé druhy rodů Noctua, Agrotis, Mamestra a Autographa gamma) mohou poškozovat podzemní a i nadzemní části rostlin. Klíční a mladé rostliny mohou zcela zničit, poškození kořenů či bulev zeleniny vede k jejich tržnímu znehodnocení. Škodlivost housenek můr bývá obvykle lokální, lze ji prognózovat na základě monitorování výskytu dospělců ve světelných lapačích. Ochrana spočívá obvykle v ošetření napadených rostlin insekticidy. Slimáčci, slimáci a plzáci mohou, zejména v letech následujících po vlhkých teplých zimách, poškozovat zeleninu. Většinou se setkáváme se slimáčkem síťkovaným (Deroceras reticulatus), slimáčkem polním a někdy slimáčkem hladkým. V současné době se významným škůdcem stává také invazní plzák španělský. Požerky slimáčků a slimáků lze často zaměnit s požerky housenek, jedním z diagnostických znaků jejich přítomnosti bývá stříbřitá slizová stopa na rostlinách. Pravděpodobnost jejich výskytu je větší po teplých vlhkých zimách, které jsou příznivé pro přezimování vajíček i dospělců. Ochrana, kromě agrotechnických opatření zahrnujících kvalitní přípravu půdy s důkladným zapravením posklizňových zbytků, spočívá v aplikaci moluskocidních přípravků.

Škůdci kořenové zeleniny
Poměrně častým poškozením kořenů mrkve, zejména však u malopěstitelů, jsou požerky způsobené larvami pochmurnatky mrkvové. Je to drobná, asi 5–7 mm velká, černá muška, která klade vajíčka na půdu v blízkosti mrkve. Žlutavé, později až žlutooranžové, bezhlavé a beznohé larvy vyžírají chodbičky pod povrchem pokožky kořenů. Chodbičky jsou zpočátku rezavě žluté, postupně hnědnou a zahnívají. Pochmurnatka má dvě generace ročně, za škodlivější jsou považovány larvy druhé generace, jejíž dospělci létají v červenci a kladou vajíčka k rostlinám. Dorostlé larvy se kuklí v hnědém soudečkovitém pupariu a to přezimuje. Signalizace náletu dospělců se v porostu provádí žlutými lepovými deskami. Vrtule celerová je nenápadná, 5–6 mm velká muška. Dospělci jarní generace jsou žlutočervení, podzimní generace černí. Dospělci létají od května, vajíčka kladou do listů miříkovitých, beznohé, bezhlavé larvy se líhnou od poloviny června. V listech celeru vyžírají nejprve chodbičkovité, pak plošné miny. Napadené listy zasychají. Dorostlé larvy se kuklí v pupariu v půdě. Také tento škůdce má dvě generace. Vývoj larev trvá asi měsíc, kuklí se v půdě. Dospělci druhé generace létají v srpnu. Přezimují puparia v půdě.

Škůdci cibulové zeleniny
Cibulová zelenina je napadána několika druhy žravých škůdců, kteří poškozují buď podzemní části rostlin, tj. kořeny a cibuli, a dále škůdci nadzemní části, kteří poškozují listy nebo stonek rostlin. Poškození těmito škůdci vede buď k odumření rostlin, nebo k jejich znehodnocení a nemožnosti je tržně uplatnit.
Česnek je často napadán houbomilkou česnekovou. Je to hnědámuška s tělem dlouhým 5–8 mm, a křídly o něco delšími než tělo. Přezimuje dospělec. Počátkem jara, když teploty vystoupí nad 8°C samičky kladou vajíčka jednotlivě na česnek. Larvy jsou bílé, bezhlavé a beznohé, dlouhé 8–11 mm, a v rostlinách se vyskytují jednotlivě. Škodí vyžíráním stonků, vnitřní listy hynou, rostliny se deformují a netvoří se cibule. Houbomilka nepoškozuje česnek z pozdních podzimních výsadeb a jarní česnek, protože v době, kdy se objevují samičky schopné klást vajíčka, jsou rostliny z těchto výsadbových termínů ještě pod povrchem půdy, příp. jarní česnek je teprve vysazován. Ochrana proti houbomilce spočívá v uplatnění agrotechnických opatření, jako je zajištění vhodného osevního postupu, dodržení izolační vzdálenosti od loňských porostů, pozdní výsadbě na podzim, nebo pěstování jarního česneku. V případě výskytu houbomilky lze provést ošetření česneku insekticidem na jaře při náletu dospělců do porostu. Květilka cibulová je velká 7 mm, šedožlutá, podobná mouše. Samičky létají nad porostem a kladou vajíčka na půdu nebo na rostliny. Bělavé, bezhlavé a beznohé, typicky muší larvy jsou velké 8 mm, živí se v pletivech a podílejí se na přenosu bakteriálních infekcí. V jedné rostlině lze najít několik larev. Napadené rostliny žloutnou, hynou, cibule často zahnívají. Dorostlé larvy se kuklí v hnědém, soudečkovitém pupariu v půdě. Květilka cibulová má obvykle dvě generace, v teplých letech může mít i generaci třetí. Přezimuje puparium v půdě. Ochrana spočívá v dodržení agrotechnických opatření, zejména pak časové a prostorové izolace porostů, případně v aplikaci insekticidů. Závažným škůdcem póru je vrtalka pórová. Dospělci jsou velcí 1,6–2 mm, podobní drobným muškám. Dospělci 1. generace létají od dubna, kladou vajíčka na listy cibulové zeleniny. Larvy jsou bělavé, velké 2–3 mm, kuklí se v rostlině, takže např. v listech, ale zejména ve vybělené části póru, lze nalézt jak larvy, tak rezavohnědá puparia, velká 4–5 mm. Napadá především pór, kde larvy vyžírají stonek, poškozuje však i cibuli a česnek. Má dvě generace ročně. Přezimuje puparium v půdě a rostlinných zbytcích. Ochranou proti jarní generaci je použití netkané textilie po výsadbě, která zabrání náletu vrtalek z okolí, případně lze porost ošetřit insekticidy. Zcela nevhodné je kompostování napadených rostlin a jejich zbytků, neboť vrtalkám umožnuje možnost přežití a dalšího šíření.

Za méně významného škůdce póru lze považovat molíka česnekového, jehož škodlivé výskyty se v jednotlivých letech a na různých lokalitách značně liší. Je to drobný motýl s tmavohnědými předními křídly s bílou skvrnou a rozpětím 12–14 mm. Zadní křídla má světle šedá s dlouhými třásněmi. Přezimují motýli 3. generace nebo kukly. Na jaře motýli létají od května a samičky kladou vajíčka na rub listů česneku, cibule nebo póru. Housenky nejdříve v listech minují, později je ožírají. V místech poškození se listy lámou. Housenky se kuklí na vnější straně listu, motýli 2. generace létají od července, 3. generace od září. Výskyt lze monitorovat světelnými nebo feromonovými lapači. K ochraně se v případě potřeby používají insekticidy.

Škůdci listové zeleniny a chřestu
Z listové zeleniny u nás patří k nejvýznamnějším druhům salát a špenát. Oba tyto druhy jsou napadány zejména savými škůdci, jimž byl věnován jeden z dílů tohoto seriálu. Ze žravých škůdců se lze zejména na salátu setkat, zvláště ve vlhčích obdobích, se slimáčky a slimáky (viz nespecializovaní škůdci). Slimáčci a slimáci okusují listy, dostávají se do hlávek salátu a znehodnocují je. Špenát a červená řepa pak mohou být napadány květilkou řepnou. Je to kolem šesti mm velká šedavá moucha, jejíž samičky kladou bílá vajíčka na rub listu. Larvy jsou máslově bílé, minují v listech, kde zpočátku tvoří chodbičkovou, později plošnou minu. Dorostlé larvy se kuklí mělce v půdě. Květilka řepná má dvě generace ročně. Zatímco při napadení řepy je za závažné považováno poškození v období do stadia šestého pravého listu, v případě špenátu je nežádoucí jakékoli napadení listové plochy, neboť ta je konzumní částí rostliny. Ochrana proti květilce řepné spočívá v prostorové a časové izolaci nových porostů od loňských řepnišť, případně v aplikaci insekticidů.
Diagnostické znaky, životní cykly a přípravky vhodné pro ochranu jednotlivých druhů zeleniny proti výše zmiňovaným škůdcům uvádí tabulky 1 a 2. Při použití přípravků na ochranu rostlin je třeba se řídit aktuálně platným Seznamem přípravků registrovaných k ochraně rostlin.

Poděkování: Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Ing. Eva Hrudová, Ph.D.; Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně