Chemap Agro s.r.o.

Hnojení řepky na podzim

28. 07. 2015 Ing. Jindřich Černý, Ph.D, Ing. Jakub Kovářík, Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., Prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr.h.c.; Česká zemědělská univerzita v Praze Hnojení Zobrazeno 3826x

„Podzimní“ hnojení ozimé řepky je ovlivňováno mnoha faktory, z nichž některé nedokážeme předpovídat dopředu. Je proto důležité se na pěstování řepky na příslušném honu připravit předem a výživu řešit již v rámci celého osevního postupu. Další upřesnění potřeby hnojení pak provádíme před setím. Hnojení na podzim pak už bývá doplněním živin podle skutečného vývoje porostu, případně reakcí na průběh počasí.

Agronutrition

Obecné předpoklady výživy ozimé řepky

Celkové nároky ozimé řepky na živiny není potřeba zdůrazňovat. Tato plodina patří mezi nejnáročnější plodiny v osevních postupech. Systém hnojení by měl proto být nastaven tak, aby v období jejího pěstování byla půda dostatečně zásobena přístupnými formami živin. Většinou toto nevyřešíme jen jejich aplikací před nebo při pěstování řepky na příslušném pozemku, ale musíme řešit dlouhodobě. Je nezbytné také přihlédnout k zařazení řepky v osevním postupu. Dnes je řepka především pěstována po obilních předplodinách, které v posklizňových zbytcích zanechávají poměrně malé množství živin (ve srovnání s potřebou řepky). Z dlouhodobého hlediska bychom měli řešit především následující opatření.

Vápnění a úprava pH půdy

Ačkoliv řepka je s ohledem na pH půdy plodinou poměrně plastickou a kořenovou exudací dokonce může měnit hodnoty pH v rhizosféře až o 2 jednotky (± 1), bylo prokázáno, že vápnění příznivě působí na výnos semen. Výsledky pokusů, ale i poznatky z praxe uvádějí, že při zvýšení hodnoty pH z 5,0 na hodnoty pH 6,0–6,5 přineslo zvýšení výnosu semen o 17–37 %. Větší vliv je popisován u orebních systémů zpracování půd ve srovnání s minimalizačními technologiemi.

Vápnění přináší nejen vápník (Ca) jako živina, jejíž potřeba u řepky je také vysoká (120–180 kg/ha), ale především působí na zlepšení půdních vlastností. Jedná se především o vliv na půdní sorpční vlastnosti (zastoupení kationtů v sorpčním komplexu), což například působí na půdní strukturu. Tím je ovlivněn například vodní režim půdy, objemová hmotnost apod. Vápnění zvyšuje přístupnost živin (především P, K), zlepšuje podmínky mikrobiální aktivity, rozklad organické hmoty a přeměny dusíku v půdě. V neposlední řadě bylo též prokázáno fytosanitární působení (např. ve vztahu k nádorovitosti brukvovitých, výskytu slimáků apod.).

Z časových a agrotechnických důvodů většinou není možné vápnění realizovat přímo před ozimou řepku. Je proto vhodné zařadit její pěstování co nejdříve po termínu vápnění. Přímé vápnění však vykazuje většinou nejvyšší účinnost na výnos řepky, a to především na kyselých půdách. Pro vápnění je nejvhodnější mletý vápenec (případně dolomitické vápence či dolomity) v dávce 1,0–3,0 t/ha (podle půdního druhu, pH půdy, zastoupení kationtů v sorpčním komplexu). Vápenaté hmoty je nezbytné zapravit do půdy za účelem promísení v orničním profilu.

Organické hnojení

Je též prokázáno, že výnos ozimé řepky významně ovlivňuje hnojení organickými hnojivy. Obdobně jako u vápnění je organické hnojení (především stájovými hnojivy) limitováno časem, agrotechnickými možnostmi. Pokud však má pěstitel možnost využít organická hnojiva k této plodině, lze hnojení jen doporučit. Před základním zpracováním půdy je nejvhodnější aplikovat kvalitní hnůj v dávce 20–30 t/ha. Případně lze využít kejdu se zaorávkou slámy předplodiny. Dávku kejdy (většinou také kolem 20–30 t/ha) stanovujeme podle obsahu dusíku. V letním období není vhodná aplikace kejdy rozstřikem „na široko“. V každém případě je nezbytné zapravení kejdy (či hnoje) bezprostředně po aplikaci!

Organickými hnojivy dodáváme nejen dusík, ale jak je uvedeno dále, významný je také přísun draslíku.

Hnojení P, K, Mg

Celková potřeba uvedených živin je často spojena s podmínkami tvorby rostlinné biomasy v průběhu vegetace. Některé údaje (od různých autorů, odlišných pokusů, případně z rozdílných ročníků) proto mohou vykazovat odlišné údaje potřeby živin (tab. 1-A). Tyto údaje především vycházejí z analýz a poznatků po ukončení jednotlivých sledování. Jelikož však pěstitel (a ani sebelepší odborník) nebo předpovědní model nedokáže určit, jak bude biomasa řepky přirůstat v období intenzivního růstu, či jaké bude nasazení generativních orgánů, je důležité počítat alespoň střední hodnoty uvedených údajů (tab. 1-B). Toto je především důležité u živin, které bychom měli do půdy zapravit již před založením porostu, což je P a K. Jejich aplikace v průběhu vegetace (po založení porostu) je již málo účinná a využití rostlinami bývá velmi nízké.

Nutnost hnojení je potřeba zdůraznit na půdách, kde bylo rozbory půd (např. agrochemickým zkoušením zemědělských půd) zjištěn vyhovující nebo dokonce nízký obsah uvedených živin. V těchto případech bychom měli použít spíše dávky na úrovni horní hranice potřeby živin.

Při výpočtu potřeby živin pro ozimou řepku však musíme také přihlížet k dalším specifickým vlastnostem této plodiny. U ozimé řepky zcela neplatí pravidlo, že pokud vynásobíme hodnotu odběrového normativu předpokládaným výnosem, vypočítáme potřebu živiny pro dosažení tohoto výnosu (např. tab. 1-C). Řepka v průběhu svého růstu vytváří velké množství nadzemní biomasy, a tak skutečná potřeba některých živin je vyšší, než je počítáno podle obsahu živin ve sklízených produktech a jejich výnosu v době zralosti.

Jak je patrné z grafu, je mezi jednotlivými živinami patrný rozdíl v příjmu během vegetace a množstvím těchto živin v biomase v době sklizně. Jedná se především o dusík, draslík, a také hořčík a vápník. Při výpočtu potřeby těchto živin ve vztahu k výnosu by tedy měly být použity vyšší hodnoty odběrových normativů z uvedeného intervalu. Pokud je celková hodnota potřeby živin počítána z běžně uváděných středních hodnot odběrových normativů, pak by měla být zohledněna skutečná potřeba během vegetace a výsledná dávka živiny navýšena o rozdíl odběru živin během vegetace a při sklizni. U hořčíku je to 20 %, u dusíku 30 % a u draslíku až 40 %. V případě fosforu a síry lze naopak počítat s potřebou podle středních hodnot odběrových normativů. Těmto údajům pak odpovídají hodnoty uvedené v tabulce 2. Vlastní odběr živin může být v jednotlivých letech odlišný a výrazně závisí na podmínkách daného roku, je závislý na odrůdě, průběhu tvorby nadzemní biomasy, a také zásobení vodou a živinami. Jak je zřejmé z tabulky, největší potřeba v podzimním období je především u draslíku a dusíku.

Tab. 1: Průměrný odběr živin (kg) ozimou řepkou vztažený na 1 tunu výnosu semen a přepočtený odběr (kg/ha) podle výnosu

Odběr živin ozimou řepkou
N
P
K
Ca
Mg
S
A) Běžný rozsah odběru živin (většinou v polních podmínkách)
kg/t
45–60
8–15
40–65
40–50
7–13
15–20
B) Nejčastěji uváděný odběr pro podmínky odpovídající ČR
kg/t
50
10
55
40
10
15
C) Potřeba živin teoreticky vypočítaná pro výnos 4 t semen/ha
kg/ha
200*
40
220*
160
40
60
Tab. 2: Průměrné množství živin obsažené v biomase ozimé řepky (kg/ha) v jednotlivých fázích růstu
Období -fáze růstu
Biomasa sušiny (t/ha)
N
P
K
Ca
Mg
S
Podzim
2,0
84
8
76
40
4
9
Regenerace
2,5
125
14
75
38
5
13
Butonizace
6,0
228
30
210
96
18
36
Kvetení
10
320
40
330
140
30
50
Šešule
18
300*
45
280*
160
45
70
Pozn.: * Ovlivněno přesunem (remobilizací) z listů a příjmem po kvetení.
Graf: Relativní obsah živin v řepce ozimé v průběhu vegetace
Graf: Relativní obsah živin v řepce ozimé v průběhu vegetace
 

Hnojení draslíkem

Jak je z uvedených údajů patrné, nároky řepky na draslík jsou stejné nebo vyšší v porovnání s dusíkem. Ve srovnání s dusíkem je však hnojení draslíkem potřebné řešit především již v základním hnojení. S „přihnojením“ K během vegetace je možné počítat jen v případě aplikace hnojiv typu kejda, digestát apod.

U ozimé řepky jsou vysoké nároky na draslík již v podzimním období (ovlivňuje růst nadzemní biomasy, transport asimilátů do kořenů a v případě chladné zimy pak příznivě působí na mrazuvzdornost). Hlavní příjem draslíku je potom na začátku jarního růstu, kdy je odběr K porostem 5–10 kg K/ha za den! Vrchol příjmu draslíku je u řepky již v období konce kvetení.

S ohledem na poměrně krátké období příjmu velkého množství draslíku, musí být tato živina přítomna v dobře přístupných formách pro rostliny. Proto je důležité draslík aplikovat v minerálních hnojivech (nebo tekutých statkových hnojivech), kterými jsou dodávány vodorozpustné formy K. Ačkoliv by se mohlo zdát, že podle výsledků AZZP je v půdě zásoba K dostatečná (například při vyhovující úrovni 120 ppm K na střední půdě je „přepočtený“ obsah K více než 500 kg K/ha), je potřeba zdůraznit, že vyluhovací činidlo Mehlich 3, které je využíváno v systému AZZP má poměrně silnou extrakční schopnost, avšak podíl aktuálně přístupných forem K (tj. v půdním roztoku) je u draslíku jen 5–20 % z obsahu stanoveného v AZZP (v závislosti na půdním druhu, sorpčních vlastnostech půdy, zastoupení jiných kationtů v půdě apod.). V uvedeném příkladu bude na střední půdě obsah aktuálně přístupného K jen kolem 50 kg/ha, což je pro řepku v období intenzivního růstu již nedostatečné množství. Pokud nastanou horší podmínky pro příjem K (např. sucho), je příjem dále omezen. Má-li řepka dobře vyvinutý kořenový systém, může část K přijímat i z hlubších vrstev půdy, ale na počátku růstu jarní vegetace nemusí být kořeny ještě dostatečně vyvinuté.

Proto je důležité věnovat pozornost výživě K i na půdách s dobrým obsahem K a v případě vyhovujícího nebo nízkého obsahu v půdě je nezbytná jeho aplikace v hnojivech. Pro hnojení K jsou nejvhodnější (ve vztahu k ceně a aplikaci) draselné soli, ale též lze využít draselná hnojiva s obsahem Mg jako kamex, kainit. Hnojiva je potřeba zapravit při základním zpracování půdy nebo předseťovou přípravou. Pokud se rozhodujeme pro hnojení K v osevním postupu, je právě hnojení k ozimé řepce nejvhodnější. Naopak snížit dávku nebo ji vypustit je možné u plodin pěstovaných po ozimé řepce, neboť v posklizňových zbytcích zůstává poměrně velké množství K.

Hnojení fosforem a hořčíkem

Potřeba fosforu a hořčíku je ve srovnání s draslíkem výrazně nižší. To však neopravňuje pěstitele k tomu, aby hnojení těmito živinami opomíjeli a vynechávali, a to zvláště u ozimé řepky. Obě živiny jsou nezbytné již od počátku jejího růstu. Jednak jsou základní součástí organických látek (chlorofyl, ATP, fosfolipidy apod.), ale také výrazně ovlivňují fyziologické procesy v rostlině a její vývoj (transport asimilátů do kořene, tvorbu kořenů, tvorbu bílkovin, aktivaci ATP apod.). Obě živiny spolu působí synergicky, tzn. v průběhu uvedených fyziologických procesů se vzájemně pozitivně ovlivňují. Zvláště na deficitních stanovištích je jejich aplikace klíčová!

Ačkoliv potřeba P a Mg v podzimním období je poměrně nízká (tab. 2), a větší odběr je především během jarní vegetace, možnosti doplnění (zvláště P) jsou po zasetí již omezené. Důležitá je proto aplikace fosforečných hnojiv před založením porostu.

Při vhodném pH půdy lze doporučit superfosfáty, s ohledem na obsah S, je výhodnější jednoduchý superfosfát. Hnojiva typu Amofos, DAP apod. lze využít (opět při vhodném pH), pokud je aplikujeme jako předseťové hnojení N. Na kyselých půdách jsou pak vhodnější hnojiva typu hyperfosfátů, Hyperkorn, Dolphos, Fosmag apod.

Hořčík lze aplikovat před výsevem např. v draselných hnojivech s Mg, kde je hořčík v dobře rozpustných formách. V případě vápnění dolomitickými vápenci lze počítat i Mg z těchto hnojiv, kde je ale ve formě uhličitanů, tedy pomaleji rozpustný. Během podzimní vegetace nebo na jaře lze pak Mg doplňovat i v dusíkatých hnojivech (LAD, DASAMAG, MAGNISUL apod.). Vhodná je též aplikace roztokem např. hořké soli na list.

Hnojení dusíkem

Dusík je živinou, kterou řepka v podzimním období může výrazněji přijímat. S ohledem na podmínky prostředí a vývoj porostu však podzimní příjem dusíku může působit pozitivně, ale i negativně.

Na rozdíl od K, který je aplikován většinou v celkové potřebné dávce již před setím, je nutné u dusíku zvážit mnohé okolnosti pro předseťovou či podzimní aplikaci. Jedním z důležitých ukazatelů je obsah minerálního dusíku v půdě před založením porostu. Rozbory půd bývají často využívány v jarním období nebo během jarní vegetace, avšak poměrně málo jsou tyto rozbory využívány v letním nebo podzimním období. Výsledky pokusů i výstupy zemědělské praxe však ukazují, že obsah minerálního dusíku výrazněji (a méně předvídatelně) kolísá po sklizni předplodin.

Hnojení dusíkatými hnojivy před setím ozimé řepky je vhodné především, pokud je nízký obsah Nmin v půdě (do 15 ppm). Rozhodující je obsah v ornici. I při nízkém obsahu Nmin v ornici by dávka dusíku aplikovaná před/při setí neměla přesáhnout 30 kg N/ha. Použít lze sice celé spektrum hnojiv s dusíkem - síran amonný, amofos/DAP, LAV, DASA/Ensin*, močovina/Alzon* (* s inhibitory nitrifikace), NPK hnojiva a další, ale důležité je přihlédnout k půdním podmínkám (pH, teplotě, vlhkosti, množství a kvalitě posklizňových zbytků předplodiny apod.) a nepochybně k technologii předseťového zpracování půdy a výsevu. Tyto faktory totiž ovlivňují přeměny dusíku a ostatních dodaných živin a v konečném důsledku pak jejich využitelnost rostlinami.

Pokud se porosty řepky budou zdárně vyvíjet v podzimním období (září, říjen) jako v roce 2012, 2013, a některé v roce 2014, pak je pochopitelně na místě provést ještě podzimní přihnojení N. Pro použití dusíkatých hnojiv k podzimnímu přihnojení však platí obdobné zásady, jako výše uvedené.

V posledních letech je mnoho pokusů, které oprávněně obhajují potřebu hnojení N v podzimním období. Zkouší se odlišné typy dusíkatých hnojiv v různých dávkách. A ačkoliv se zdají být výsledky někdy jednoznačné, není vždy jednoduchá jejich interpretace a převedení do praxe. Důležité je za jakých podmínek pokus probíhal. Nelze totiž vždy výsledky pro praxi zevšeobecnit. Agronom/pěstitel tak má nelehkou úlohu, aby některé kombinace hnojení „vyzkoušel“ na polích v konkrétních pěstebních podmínkách. Ne vždy je však k takovému „experimentování“ s hnojením dostatek času nebo finančních prostředků.

Hnojení sírou

Obdobně jako hořčíku, potřeba síry na podzim není vysoká, ale pro počáteční vývoj rostliny je již v tomto období nezbytná. Podzimní hnojení je vhodné určovat podle obsahu síranů v půdě. Tato frakce je v laboratorních stanoveních nejčastěji označována jako vodorozpustná síra (Svod.), a rozbory lze získat z půdních vzorků odebraných např. pro stanovení minerálního dusíku. Hnojení S je vhodné uskutečnit při obsahu Svod. nižším než 10 ppm v ornici.

Pokud použijeme nějaké dusíkaté hnojiva se sírou při předseťovém hnojení nebo podzimním přihnojení (síran amonný, DASA/Ensin apod.) dodáme s dávkou N i dostatečné množství S. Avšak pozor, většinou ne na celé období vegetace. Dodané formy S (sírany -SO42-) jsou v půdě velice pohyblivé a v případě vlhčích půd (srážky/sníh v zimě) mohou být vyplaveny. Je tedy potřeba počítat s hnojením S i v jarním období a to i z důvodu, že je síra je přijímána řepkou až téměř do období zrání.

Vývoj porostu na podzim a přezimování rostlin jsou s výživou řepky úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují
Vývoj porostu na podzim a přezimování rostlin jsou s výživou řepky úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují
Vývoj porostu na podzim a přezimování rostlin jsou s výživou řepky úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují
Vývoj porostu na podzim a přezimování rostlin jsou s výživou řepky úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují
Vývoj porostu na podzim a přezimování rostlin jsou s výživou řepky úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují
 
Přestože vrchol příjmu většiny živin u řepky nastává v období tvorby šešulí, je u některých živin důležité hnojení již před založením porostů
Přestože vrchol příjmu většiny živin u řepky nastává v období tvorby šešulí, je u některých živin důležité hnojení již před založením porostů
 

Závěr

Jak je z výše uvedených informací patrné, při pěstování ozimé řepky je důležité respektovat její nároky a určitá specifika příjmu jednotlivých živin. Některé poznatky jsou již dlouhodobě známé a neměli bychom na ně zapomínat.

Nové látky nebo technologické postupy mohou výnos zvýšit, ale „zázraky“ udělají jen v případě, že opomeneme základní principy pěstování rostlin. Zákon minima, zákon fyziologických vztahů a další poznatky výživy rostlin platí u řepky významně.

Použitá literatura je k dispozici u autorů příspěvku.

Příspěvek byl připraven s podporou Specifického výzkumu „S projekt“ MŠMT ČR.

Související články

Foliární aplikace síry a její vliv na výnos a kvalitu zrna

22. 06. 2017 Ing. Ladislav Černý, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Hnojení Zobrazeno 262x

Využití přírodních způsobů pro intenzivní pěstování kukuřice

03. 05. 2017 Ing. Jaroslav Tomášek, Ph.D., Ing. Pavel Cihlář, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Hnojení Zobrazeno 491x

Hnojení pšenice ozimé na jaře

24. 04. 2017 Doc. Ing. Pavel Ryant, PhD., Ing. Jiří Antošovský, Doc. Ing. Petr Škarpa, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Hnojení Zobrazeno 1046x

Regenerační hnojení s Ureastabil

13. 04. 2017 Ing. Jaroslav Mráz; AGRA GROUP a.s. Hnojení Zobrazeno 334x

Jarní stimulace výnosového potenciálu pomocí listové výživy

27. 03. 2017 Ing. Jan Grznár; Timac Agro Czech Hnojení Zobrazeno 410x

Další články v kategorii Hnojení

detail