Chemap Agro s.r.o.

Výživa a hnojení cukrovky

10. 04. 2014 Doc. Ing. Dr. Luděk Hřivna; Mendelova univerzita v Brně Hnojení Zobrazeno 3994x

Cukrovka má vysoké nároky na živiny. Nejvíce odebírá draslíku, potom dusíku. Ukazuje se, že hlavním činitelem regulujícím růst je správná výživa dusíkem. Zvýšené hnojení se u cukrovky uplatňuje zejména na chudších půdách, kdežto na půdách úrodných, dobře zásobených živinami a s vyšším obsahem humusu se více uplatňuje přirozená zásoba živin. Správnou výživu cukrovky zajistíme vhodnou kombinací organických a průmyslových hnojiv.

Agronutrition

Čerpání živin v průběhu vegetace je úměrné dosaženému výnosu a kvalitě bulev. Jeho struktura je tvořena:

  • počtem jedinců na hektar,
  • hmotností bulev,
  • množstvím cukru v bulvě.

Výživou rostlin a hnojením můžeme působit na hmotnost bulev, poměr mezi hmotností bulev a chrástu, a také jejich technologickou kvalitu. Ta je dána především cukernatostí, obsahem rozpustného popela a škodlivého alfa-aminodusíku.

Deformace bulev (mrcasy) - vpravo správný tvar
Deformace bulev (mrcasy) - vpravo správný tvar

Organická hnojiva

Z organických hnojiv je nejčastěji používán chlévský hnůj v dávce 30–40 t/ha. Vyšší dávky hnoje nejsou výrazně účinnější a snižují rentabilitu pěstování cukrovky. Technika hnojení chlévským hnojem spočívá v jeho stejnoměrném rozmetání na strniště nebo na podmítku a zapravení mělkou orbou nejpozději do konce září s pozdější hlubokou přeorávkou. Pozdní zaorávka chlévského hnoje je zcela nevhodná a neodpovídá ani zásadám správné zemědělské praxe a požadavkům nitrátové směrnice.

Jako organického hnojiva lze k cukrovce dobře využít i zeleného hnojení, zvláště na půdách s nižší úrodností. Zaorávku zeleného hnojení je možné provést samostatně nebo výhodněji v kombinaci s jinými organickými hnojivy (menší dávkou hnoje, kejdy, močůvky nebo slámy).

V podmínkách bezstelivových provozů je možné použít i kejdu v kombinaci se slámou a zeleným hnojením. Na slámu je také velmi vhodné hnojivo Betaliq. Využít můžeme i digestát, který by měl být aplikován na slámu. Při použití kejdy nebo močůvky je třeba počítat s vyšší účinností živin, zvláště dusíku a draslíku. Dávka kejdy by neměla překročit 50 m3/ha, jinak dochází k výraznému snížení cukernatosti. Aplikace nekvalitní kejdy se sušinou pod 5 % vede zpravidla ke zhoršení fyzikálních vlastností půdy. Je třeba počítat také s tím, že zvláště aplikace močůvky podporuje klíčení semen plevelů a zvyšuje tak zaplevelení porostu.

Požadavky cukrovky

Cukrovka má specifické nároky na výživu. Při vysokém výnosu biomasy odebírá značná kvanta živin z půdy. Přitom však jakýkoliv luxusní příjem je škodlivý, projevuje se zhoršováním ekonomiky pěstování a zejména ztěžuje zpracování na cukr, zvyšuje se podíl cukru v melase. Velkou většinu živin přijímá cukrovka z půdní zásoby.

Prvním předpokladem je proto půdní prostředí s vyrovnaným vodním a vzdušným režimem, v němž může prokořenit profil alespoň do hloubky 0,6 m. Významnou roli zde hraje zpracování půdy, důležitá je úloha osevního postupu a organického hnojení. Na utužených, zamokřených či jinak devastovaných půdách jsou běžné poruchy výživy, které však žádným hnojením neodstraníme.

Dosažení ideálního výnosu je možné při cca 90–100 000 jedinců/ha, optimální hmotnosti bulev v rozmezí 600–800 g a cukernatosti 16–18 %. Podmínkou je zde rovněž rovnoměrné rozmístění jedinců na ploše.

Pro pěstování cukrovky se hodí nejkvalitnější půdy písčitohlinité až jílovitohlinité, které mají:

  • obsah humusu nad 2 %, ideální je 2,5 % a více, při jeho příznivém poměru huminových kyselin ke fulvokyselinám;
  • vyrovnaný vodní a vzdušný režim s možností prokořenění půdního profilu min. 50–60 cm;
  • skeletovitost do 2 %.

Nevhodné jsou půdy zamokřené, písčité, skeletovité, zhutněné, půdy devastované a rovněž půdy s obsahem reziduí. Je všeobecně známo, že na těchto půdách jsou běžné poruchy výživy, které se nedají odstranit žádným hnojením.

Velkým problémem bývá zhutnění půdy, a proto je důležité cukrovku podrývat. Problémy zhutnění můžeme pozorovat na velkém počtu mrcasatých bulev (obr.), kdy kořeny cukrovky špatně pronikají podorniční vrstvou, větví se a zakrucují se do strany. Vytváří se deformované bulvy celerovitého tvaru nebo z nich vyrůstají tlusté kořenové větve (mrcasy). Toto má samozřejmě vliv na ztráty výnosu a kvality bulev a ztráty v cukrovaru odlomením bočních kořenů při manipulací s cukrovkou.

Odběr živin

Odběr živin cukrovkou záleží na agroekologických podmínkách, pěstovaném kultivaru a výnosu. V průměru odčerpá cukrovka na 1 t bulev s odpovídajícím výnosem chrástu 4,4 kg N, 0,7 kg P, 5,6 kg K, 2,0 kg Ca, 0,8 kg Mg a 0,9 kg Na.

Pro cukrovku je velmi důležitý dostatek lehce přijatelných živin, zvláště fosforu, již na počátku vegetace (graf 1). Z přijatelných živin je dusík ukládán zhruba stejným dílem do bulev i do chrástu, zatímco draslík, vápník, hořčík i síra zůstávají převážné míře v chrástu (graf 2, 3). Naopak fosfor spíše v kořeni. Ve výživě cukrovky se příznivě uplatňují i další prvky (Na, Cl ) a z mikroelementů zvláště bór a mangan.

Chceme-li při pěstování cukrovky dosáhnout odpovídajícího výnosu s přijatelnou kvalitou, musíme rostlinám zajistit dostatečný příjem živin v průběhu celé vegetace. Dostatek živin není sám o sobě všelékem. Důležité je, aby byly ve vhodném poměru přijatelném pro cukrovku. Často se setkáváme s tím, že půdní poměry bývají, co se agrochemických vlastností týká, značně nevyrovnané. Chceme-li rostlinám cukrovky vytvořit optimální prostředí, musíme nejdříve zjistit, jaké jsou agrochemické vlastnosti daného pozemku.

Cukrovka je poměrně náročná na dusík. Jeho nedostatek může negativně ovlivnit výnos, nadbytek naopak kvalitu. Při aplikaci dusíku všeobecně platí, že je potřeba zvýšit jeho obsah půdě na hodnotu, která povede k optimalizaci velikosti listové plochy, díky níž zachytí cukrovka více slunečného záření, vytvoří více sacharidů a současně zvýší výnos. Na druhou stranu má vysoký obsah dusíku nepříznivý vliv na kvalitu řepné šťávy, a tím na výnos cukru. Je tedy nutné najít rovnováhu mezi množstvím aplikovaného dusíku. Pro správné určení dávky dusíku musíme stanovit obsah minerálního dusíku v půdě. K tomu je potřeba odebrat půdní vzorky v předjaří, tj. koncem února až v průběhu měsíce března. Vzorky odebíráme z hloubky 30, 60, popřípadě 90 cm pomocí sondovací tyče nebo speciálního půdního vrtáku. Obsah minerálního dusíku pak slouží ke korekci celkové dávky dusíku, kterou chceme k cukrovce aplikovat.

Graf 1: Čerpání živin cukrovkou v průběhu vegetace
Graf 1: Čerpání živin cukrovkou v průběhu vegetace
Graf 2: Tvorba sušiny bulev a ukládání živin v bulvách cukrovky v průběhu vegetace
Graf 2: Tvorba sušiny bulev a ukládání živin v bulvách cukrovky v průběhu vegetace
Graf 3: Přírůstky sušiny chrástu a čerpání živin v průběhu vegetace
Graf 3: Přírůstky sušiny chrástu a čerpání živin v průběhu vegetace

Listová diagnostika

Ne vždy však platí, že to co je v půdě, je i v rostlině. Zatímco v půdě se na první pohled zdá být všechno v pořádku, na rostlině jsou patrné deficience živin. Odhalit disproporce ve výživě v průběhu vegetace umožňuje listová diagnostika, která vychází z odběru rostlin nebo některých rostlinných orgánů. Problematikou listové diagnostiky se zabývala řada autorů a je poměrně dobře propracována především u obilnin a olejnin. U cukrovky tolik informací k dispozici nemáme. V podmínkách ČR propracoval a teoreticky zdůvodnil využití výsledků agrochemických rozborů rostlin (ARR) Baier et al. (1981), i když i z jeho prací je zřejmé, že se zaměřil pouze na některé údobí růstu a vývoje cukrovky (tab.).

Anorganické rozbory rostlin umožňují hodnocení výsledků agrochemického zkoušení půdy a informují pěstitele i o vlivu vnějších podmínek na obsah živin v rostlinách. Na základě těchto poznatků lze vhodnou technikou hnojení upřesnit výživu rostlin. V tomto směru má své místo i mimokořenová výživa, jejímž cílem je dodat rostlině rychle deficitní živinu, a tím omezit negativní vnější vlivy, ke kterým může docházet v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek, eventuálně náhlých změn v chemismu půdy.

Chemismus rostlin se v průběhu vegetace významným způsobem mění. Chceme-li na tyto změny správně reagovat, musíme vzorky rostlin odebírat pravidelně a vícekrát v průběhu vegetace. Pokud se nám podaří výživný stav rostlin korigovat v průběhu celé vegetace, vytvoříme předpoklad pro dosažení kvalitní produkce, která je pečlivě sledována v příjmové laboratoři cukrovaru.

Tab.: Průměrný obsah živin v sušině nadzemní biomasy
Termín odběru
% N
% P
% K
% Ca
% Mg
6. list
4,57
0,43
5,82
1,77
1,00
po 120 dnech
2,74
0,22
4,37
1,5
1,00

 

Související články

Hnojení pšenice ozimé na jaře

24. 04. 2017 Doc. Ing. Pavel Ryant, PhD., Ing. Jiří Antošovský, Doc. Ing. Petr Škarpa, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Hnojení Zobrazeno 159x

Regenerační hnojení s Ureastabil

13. 04. 2017 Ing. Jaroslav Mráz; AGRA GROUP a.s. Hnojení Zobrazeno 32x

Jarní stimulace výnosového potenciálu pomocí listové výživy

27. 03. 2017 Ing. Jan Grznár; Timac Agro Czech Hnojení Zobrazeno 160x

Výživa a hnojení produkčních chmelnic

30. 01. 2017 Ing. Radek Vavera, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Hnojení Zobrazeno 370x

Množstvo makroživín v rastlinných zvyškoch poľnohospodárskych plodín po zbere úrody

25. 11. 2016 Ing. Stanislav Torma, PhD., Prof. Ing. Jozef Vilček, PhD. Hnojení Zobrazeno 502x

Další články v kategorii Hnojení

DuPont CZ s.r.o.
Sumi Agro s.r.o.
AG NOVACHEM s.r.o.
DuPont CZ s.r.o.

Kalendář akcí

Prohlédnout vše

Upozornění

Veškeré údaje uvedené na webu www.agromanual.cz jsou pouze informativní, při použití přípravků se řiďte etiketou přípravku.

detail