Choroby čiroku

06. 08. 2012 RNDr. Aleš Kuthan, CSc.; VP AGRO, spol. s r. o. Choroby Zobrazeno 9030x

Na našich polích se v posledních letech stále častěji setkáváme s dosud, pro mnohé zemědělce, novou plodinou - čirokem. Kromě pěstování na zrno do krmných směsí pro ptactvo, se na větších výměrách pěstuje jako energetická plodina, zejména do bioplynových stanic.

Škodlivé organizmy

Čirok, kromě nízkých zrnových forem, vytváří mohutné a vysoké porosty s bohatým hustým olistěním. Je to velmi stará kulturní plodina, pěstovaná zejména v teplých oblastech Afriky, Asie a Ameriky již více než 5000 let. Je tedy samozřejmostí, že v tradičních oblastech pěstování se na ni adaptovala řada fytopatogenních organizmů, zejména hub, bakterií a někteří škůdci.

V podmínkách střední Evropy se mnoho těchto škodlivých organizmů nevyskytuje. Na druhé straně osivo pochází z teplejších oblastí, a to může být jeden ze zdrojů přenosu specializovaných patogenů čiroku i do našich zeměpisných šířek.

O tom nás přesvědčil silný výskyt rzi na jednom kultivaru zrnového čiroku v pokusech firmy VP Agro v roce 2010 ve Slovči. V roce 2011 jsem sledoval výskyt chorob na několika provozních plochách a na zkušebních stanicích ÚKZÚZ v Žatci, Čáslavi a Lednici, kde se v průběhu léta začaly objevovat na listech a později na stéblech skvrny různé velikosti, zbarvení a tvaru.

Téměř na všech lokalitách byla zjištěna antraknóza způsobené houbou Colletotrichum sublineolum. Kromě toho byly v menší míře zjištěny další choroby a mikroskopicky potvrzeni jejich houboví původci.

Příznaky chorob na listech zrnového čiroku způsobené houbovými patogeny
(v závorce anglický název choroby)

Antraknóza čiroku

Antraknóza čiroku je charakterizována výskytem skvrn na listech a stéblech různé velikosti a charakteru. Původců může být několik. V našich podmínkách jsem zaznamenal dva druhy hub.

Antraknóza - Colletotrichum sublineolum

První příznaky antraknózy na listech čiroku jsou kruhovo-eliptické tmavé skvrny, občas s červenou pigmentací (obr. 2). Uprostřed skvrn se začíná tvořit světlá centrální část, která se posléze zvětšuje a prodlužuje až se vytvoří kruhové léze s tmavě fialovým okrajem (obr. 3, 4). Infekce začíná na listových čepelích, často podél prostředního žebra. Velikost lézí je různá, od 2 mm do více než 2 cm. Centrální část skvrny je slámově zbarvená a za vhodných podmínek na ni lze nalézt početné acervuly obsahující černé sety (štětiny). Acervuly můžou sloužit k determinaci patogena. Jsou pozorovatelné již při desetinásobném zvětšení lupou. Mikroskopický snímek těchto útvarů, které byly izolovány z napadených listů čiroku je na obrázku 1. Sety jsou sterilní buňky - nejsou sporami. Objevují se zpravidla na starších lézích. Jejich výskyt na povrchu acervulí způsobuje jejich tmavé zbarvení. Acervuly jsou asexuální struktury, které obsahují masu jednobuněčných bezbarevných měsíčkovitých konidií. Za vlhkých podmínek, na napadené rostlině anebo po následné inkubaci napadené tkáně, se tvoří masa různě zbarvených spor. Jejich barevnost přechází ze šedé přes smetanovou až po lososově růžovou.
Uprostřed starších lézí byly kromě acervul houby Colletotrichum často pozorovány tmavé až černé plodničky jiných druhů, zejména saprofytických hub.

Symptomy na stonku (obr. 5) se zpočátku projevují jako tmavé lineární pruhy s červeným až černým okrajem na povrchu spodních internodií. Později se objevují oválné tmavé až černé oblasti nad internodii. Léze později penetrují dovnitř stonku a při podélném řezu je stonek zpuchřelý a vykazuje červeno-bílé mramorování. Napadená stébla se často lámou. Pokud dojde k zlomení stonku v tomto místě, plocha zlomu je barvy bordově až tmavě hnědá. Je to způsobeno vysokým obsahem antokyanů v tkáních čiroku. Stejné zabarvení může nastat také při mechanickém zlomení stonku, například větrem, případně působením škůdců například zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubialis). Po vymetání se choroba může objevit také na květní lodyze.

Antraknóza se vyskytuje zejména tehdy, když se střídají období s vysokou vlhkostí s obdobími sucha, což byl případ roku 2011. Tento typ antraknózy jsme identifikovali také na několika místech na Vysočině.

Obr. 1: Mikroskopický snímek acervul Colletotrichum sublineolum z povrchu napadeného listu čiroku, (ÚKZÚZ Lednice, 2011)

Obr. 2: Počáteční fáze infekce Colletotrichum sublineolum na žebru listu, (ÚKZÚZ Žatec, 2011)

Obr. 3: Zvětšování skvrn způsobených Colletotrichum sublineolum do lézí, (ÚKZÚZ Žatec, 2011)

Obr. 4: Silně napadený list houbou Colletotrichum sublineolum, (ÚKZÚZ Čáslav, 2011)

Obr. 5: Příznaky způsobené houbou Colletotrichum sublineolum na stéble, (Sloveč, 2010)

Antraknóza - Ascochyta sorghi

První příznaky napadení houbou Ascochyta sorghi Sacc. jsou v podobě malých, kulatých, tmavě červených skvrn, asi 2×2 mm velkých, s dobře rozlišitelnými okraji v blízkosti zakončení listů (obr. 6, 7). Léze při dozrávání splývají a mnoho z nich se podobá příznaků způsobených houbou Excerohillum turcicum, od kterých se liší dobře definovaným krajem skvrn anebo světlým okrajem kolem skvrny. Již v této fázi je možno pozorovat z povrchu tkáně vystouplé pyknidy. Jsou patrné častěji na horní straně listu, ale můžou se vyskytovat také na straně spodní. Jsou velmi křehké, lehce se lámou, později vypadávají a zanechávají po sobě světlé krátery s tmavým okrajem.

Skvrny se posléze zvětšují do podoby elipsy a dosahují velikosti 8–14×4–8 mm. Někdy jsou po celém povrchu zbarveny tmavě červeně až purpurově. Často je střed skvrny žlutohnědý s tmavě červeným až purpurovým okrajem. Skvrny se dále spojují za tvorby větších ploch ohraničených úzkým, tmavě červeným okrajem. Při velmi silné infekci listy odumírají a jsou pokryty pyknidami.

Pyknidy mohou být příležitostně nalezeny také na listové ploše zdravých částí rostlin. Jsou malé, tvrdá, černé, na omak vystupují z povrchu listu. Stejně tak se mohou objevovat na pochvách listů anebo na povrchu stonku.

Choroba se šíří, když spory za vlhkého počasí vytékají z pyknid a jsou rozšiřovány větrem a deštěm.

Obr. 6: List napadený houbou Ascochyta spp., (ÚKZÚZ Lednice, 2011)

Obr. 7: Příznaky napadení houbou Ascochyta spp. na špičce listu, (ÚKZÚZ Lednice, 2011)

Houba Cercospora sorghi

Choroba se objevuje později v sezoně, zejména u zrnových čiroků. Malé červené skvrny dosahují obvykle velikosti 2–5×5–15 mm, postupně se zvětšují do protáhlých tvarů hraničených cévními svazky, jež mohou splývat do podélných pruhů. Jejich barva je stejnoměrně červeno-hnědá, anebo tmavě purpurová až červená se slámově červeným až hnědým středem. Za vlhka se na povrchu tvoří šedivý povlak způsobený sporulující houbou, a to jak na horní, tak i na spodní straně listu. Při silné sporulaci má povrch sametový charakter.

Houba Bipolaris sorghicola

Způsobuje méně významnou chorobu čiroku. Její projevy na listech (obr. 8) jsou podobné těm, jež působí houba Cercospora sorghi. Jsou však zpravidla zbarveny více do červena až fialovo-purpurova antokyany obsaženými v rostlinách čiroku. Obě choroby vykazují podobný tvar skvrn, které jsou nepravidelně protáhlé.

Obr. 8: Příznaky napadení houbou Bipolaris sorgicola, (ÚKZÚZ Lednice, 2011)

Houba Helminthosporium turcicum

Můžeme ji najít také pod názvy Setosphaeria turcica, Excerohillum turcicum, Drechslera turcica.

Zpočátku se na listech objevují vodnaté skvrny, později se mění na hnědě zbarvené, oválné skvrny, často dosahující šíře celého listu (obr. 9). Okraj skvrn je zabarvený různě, od hnědožluté až po červeno-purpurovou a není u různých hybridů stejný. Sporulace, která se projevuje ve formě šedého mycelia se později vyskytuje uprostřed lézí. V této fázi je chorobu možné odlišit od jiného původce choroby, houby Ramulispora sorghi, která vytváří malá černá sklerocia podobnám sazím. Symptomy na odolných kultivarech jsou redukovány na malé chlorotické skvrny.

Příbuzný druh houba Helminthosporium (syn.: Excerohillum rostratum, Drechslera rostrata)se vyskytuje na starších rostlinách a vyvolává načervenalé léze na listech, ohraničené cévními svazky.

Oba druhy se šíří větrem a deštěm a přezimují na rostlinných zbytcích.

Obr. 9: Podlouhlé skvrny způsobené infekcí houbou Excerophillum turcicum; na horním okraji antraknóza, (ÚKZÚZ Lednice, 2011)

Rez Puccinia purpurea

Rzivost se na některých kultivarech čiroku objevuje zpravidla až ve stadiu dozrávání (obr. 10, 11). Nejdříve se objeví malé červené až hnědožluté skvrny. Později se na nich tvoří červenohnědé pustuly, a to zejména na starších listech. Podle údajů z USA choroba přezimuje na planém druhu čiroku (například Sorghum halepense) a v pozdním létě se ve formě urediospor dostává do porostů čiroku i na velké vzdálenosti.

Obr. 10: Počáteční skvrny a kupky rzi Puccinia purpurea, (Sloveč, 2010)

Obr. 11: Rez na listu čiroku, (Sloveč, 2010)

Houba Ramuliospora sorghi

Onemocnění se projevuje se ve formě vodnatých, červenohnědých oblastí na listech, které se vyvíjí do velkých protáhlých eliptických lézí se slámově žlutým středem a purpurovými okraji (obr. 12). Léze mohou být až 75–125 mm dlouhé a 2 cm široké. Střed starších lézí se později mění na šedivý v důsledku tvorby početných černých sklerocií. Od helmintosporiózy je možno tuto chorobu rozeznat podle širokých, žlutých okrajů skvrn. Chorobě prospívá teplé a vlhké počasí.

Obr. 12: Houba Ramuliospora sorghi; podlouhé skvrny se žlutým okrajem, (ÚKZÚZ Čáslav, 2011)

Další původci chorob čiroku

Jak již bylo v úvodu uvedeno, původců houbových chorob čiroku je známo daleko víc. V tomto článku jsem popsal pouze ty druhy, které byly za poslední dva roky u nás objeveny a ve většině případů také potvrzeny mikroskopicky.

Léze na listech mohou kromě houbových patogenů vyvolávat také některé bakterie rodů Pseudomonas a Xanthomonas, jež způsobují vodnaté skvrny, které později v suchém a teplém počasí zasychají.

Vzcházející rostliny čiroku, stejně jako jiné plodiny, mohou poškodit houby Pythium spp., dále Fusarium spp., Aspergillus spp., Rhizoctonia solani, Phoma sorghina a Phoma terrestris. K silnému výskytu dochází ve vlhké, chladné půdě, kdy čirok vzchází pomalu. To je jeden z důvodů, proč se musí v našich podmínkách vysévat později do již dobře prohřáté půdy.

Ochrana

Ochrana čiroku proti patogenům houbového původu se soustřeďuje zejména na moření osiva. Zde jsou používány, podobně jako u kukuřice, kombinace účinných látkek metalaxyl, triticonazol, nebo azoxystrobin, fludioxonil, mefenoxam, případně captan a thiram. Foliárně se čirok ošetřuje proti chorobám metliny u zrnových čiroků.

Ochrana proti chorobám listů, kterým je věnován tento článek, není dosud a to ani v zemích s dlouholetou tradicí pěstování čiroku rozšířena. Výzkum na některých amerických univerzitách se orientuje na hodnocení strobilurinů, zejména azoxystrobinu a jeho kombinací s účinnými látkami z jiných chemických skupin. Výsledky zatím nedávají spolehlivý podklad pro praktické a ekonomické použití.

Poděkování

Závěrem mého příspěvku si dovoluji poděkovat pracovníkům zkušebních stanic ÚKZÚZ v Žatci, Čáslavi a Lednici na Moravě za spolupráci při kontrolách porostů a odběru vzorků. Dále zejména doc. Ing. Evženii Prokinové, CSc. z České zemědělské univerzity v Praze a Ing. Karlu Říhovi z oddělení fytopatologie ÚKZÚZ v Brně za metodickou pomoc při identifikaci patogenů.