Choroby a škůdci levandule

12. 05. 2020 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana obecně Zobrazeno 13784x

Původním místem výskytu levandule (Lavandula spp., Lamiaceae) jsou oblasti s osluněnými suchými svahy a kamenitými stráněmi vyskytující se od Kanárských ostrovů přes Středozemí až po Přední Indii. V současné době se levandule pěstuje na celém světě pro farmaceutický a kosmetický průmysl, často i jako okrasná rostlina s fialovými, bílými, růžovými a modrými květy, i s různobarevnými listy.

Levandule byla využívána jako léčivá rostlina již ve starověku, např. v Egyptě při mumifikaci, k výrobě parfémů a uklidňujících léčebných mastí, ve starém Římě ji využívali k léčení ran, odpuzování hmyzu, do koupelí či k vykuřování. S cíleným pěstování levandule pro výrobu esenciálních olejů se začalo až ve 20. letech 20. století.

Z 39 popsaných druhů patří u nás k nejznámějším Lavandula angustifolia Mill., Lavandula latifolia Medik. a četné hybridy Lavandula × intermedia Emeric et Loisel. Jednotlivé druhy levandule se liší obsahem účinných látek, z nichž nejvýznamnější je levandulový olej (linalylacetát, linalool), dále eterický olej (ledol, palustrol), kyselina rozmarýnová, hydroxykumariny, katechinové třísloviny, flavonoidy aj.

S rozšířením pěstování levandule souvisí i výskyt jejich patogenů a škůdců.

K nejvýznamnějším patří Phomopsis lavandulae (syn. Phoma lavandulae) způsobující náhlé vadnutí výhonů a následně celých rostlin, které ale není následkem nedostatku vody. První symptomy se mohou objevit již v květnu a následně kdykoliv až do srpna. Infikovány jsou bazální části výhonů, z nichž se patogen šíří do postranních výhonků, které žloutnou, vadnou a zasychají. V infikovaném pletivu, zejména nejmladších výhonů, na nichž se tvořily květy, se vyvíjejí černé pyknidy. Někdy se objevují i na starých stoncích, především tam, kde byla kůra mechanicky poškozena či odstraněna, případně na listech. Pletivo napadených stonků je hnědé až téměř černé, s ostrým rozhraním mezi napadeným a zdravým pletivem.

Původcem listových skvrn je Septoria lavandulae. První symptomy se objevují na bazálních listech v podobě četných malých, oválných až nepravidelných, šedohnědých skvrn s tmavě hnědým, nekrotickým lemem. U některých odrůd mohou mít skvrny bílý střed, případně antokyanový lem. Následný vývoj symptomů pokračuje žloutnutím, nekrózou a předčasným opadem listů. Podobné nekrotické oválné léze se vyskytují i na stoncích. V odumřelém pletivu skvrn se tvoří četné tmavé pyknidy, jimiž se houba přezimuje. Během vegetace se šíří pyknosporami uvolňovanými z ovlhčených pyknid. Následkem silného napadení rostliny zaostávají v růstu a listy předčasně opadávají. K ochraně levandule pěstované k okrasným účelům lze při prvních příznacích napadení aplikovat fungicidy určené proti listovým skvrnitostem okrasných rostlin, např. Ortiva, Talent aj.

Poměrně snadno rozpoznatelné symptomy vyvolává Alfa mosaic virus (AMV), avšak výskyt na levanduli je spíše ojedinělý. Na listech se objevuje žlutá mozaika, čepele se vlní a kroutí, výhony zaostávají v růstu. Virus je přenosný hmyzem i mechanicky šťávou, a proto je nezbytné infikované rostliny co nejrychleji z porostu odstranit.

Levandule nesnáší tzv. „mokré nohy“. Pokud je půda příliš vlhká, především během zimy, kořeny levandule zahnívají a odumírají, a z kořenů, kořenového krčku a báze výhonů jde snadno sloupnout pokožka.

Podobné symptomy mohou způsobit i patogeny rodu Phytophthora a Pythium. Především při předpěstování sazenic, ale i za vlhkého počasí u volně vysazených rostlin, způsobují bázální stonkové hniloby a hniloby kořenů. Napadení kořenů se projevuje nekrotickými lézemi a postupným odumíráním, na nadzemních částech vadnutím, žloutnutím a zasycháním listů a výhonů. Zpočátku náhle vadnou jen jednotlivé výhony, později odumírají celé rostliny. Napadené rostliny je třeba odstranit a zlikvidovat, sousední rostliny v porostu ošetřit fungicidní zálivkou (Proplant).

Podobné symptomy způsobuje i Rhizoctonia spp., která patří k častým patogenům kořenů. Za vhodných podmínek pro rozvoj houby, tj. střední až vyšší vlhkosti a teploty, se může onemocnění vyskytnout kdykoliv v průběhu pěstování i u dospělých rostlin. Na kořenech a části stonku pod úrovní půdy se objevují mírně vkleslé, ostře ohraničené, rezavě hnědé až černé skvrny. Za dostatečné vlhkosti jsou pouhýma očima viditelná hnědá vlákna vyrůstající z lézí. Houba přežívá myceliem nebo drobnými černými sklerocii v půdě. Pokud rostliny již byly napadeny a chemická ochrana je nezbytná, lze použít fungicidy s účinnou látkou azoxystrobin, captan, fludioxonil, flutolanol a thiophanate-methyl, které vykazují velmi dobrou účinnost. Aplikují se buď jako zálivka po výsadbě řízků či sazenic, nebo se přidávají do substrátu před výsadbou.

Kromě virů byly na levanduli zaznamenány i další patogeny, např. Botrytis cinerea, původce šedé hniloby, padlí (Oidiopsis sp.), Fusarium oxysporum, z bakterií původce nádorovitosti Rhizobium radiobacter, v zahraničí i původce listové skvrnitosti Xanthomonas sp.

Z živočišných škůdců mohou levanduli příležitostně poškozovat mšice, molice, svilušky, ojediněle i pěnodějky, které však představují spíše estetický problém.

Levandule

Černé pyknidy Phomopsis levandulae na stonku

Listové skvrny způsobené Septoria lavandulae

Poškození květu sviluškami