Choroby a škůdci pohanky

24. 02. 2022 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana obecně Zobrazeno 2181x

Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum Moench, Polygonaceae) se jako kulturní plodina pěstuje pro semena, která lze využít podobně jako zrna pšenice nebo ovsa. Pohanka se pěstovala již ve 2.–1. století př. n. l. v Číně a Himálaji, které se považují za místa původního výskytu. Postupně se rozšířila přes Rusko do Německa a ostatních zemí Evropy a následně do Severní Ameriky. Pohanka se hojně pěstuje na severní polokouli, především v Číně, Rusku, na Ukrajině a v Kazachstánu.

Víceúčelová pohanka je někdy označována jako pseudoobilnina, tzn., že není pravá obilnina, ale semena (nažky) jsou kvůli jejich podobnému použití obvykle zařazeny mezi obilniny. Všestranně využitelná rychle rostoucí pohanka se po úpravě konzumuje jako potravina pro člověka (protože neobsahuje lepek, je vhodná i pro celiatiky) nebo se používá jako krmivo pro zvířata a drůbež, jako medonosná rostlina poskytuje tmavý med, v medicíně se využívá k extrakci rutinu, chrání půdu před erozí a plevely. Semeno pohanky tvoří škrob (59–70 %), proteiny (7–21 %, globuliny, albuminy a prolaminy), 18 aminokyselin (lysin, methionin, tryptofan, leucin aj.), vláknina (18 %), minerály (Ca, P, Mg, K, Zn a Se), vitamíny (zejména B1, B2, B5, C a E) a flavonoidy (rutin a quercin).

Léčivé účinky pohanky zahrnují snižování cholesterolu, zlepšení pružnosti a průchodnosti cév, regeneraci jaterních buněk, preventivní účinek proti ateroskleróze a infarktu aj. V lidovém léčitelství se používá pohankový čaj, hřejivé pohankové obklady, polštářky naplněné nažkami proti migréně, nespavosti či bolestech.

Porosty pohanky, a tedy i kvalitu nažek ohrožují patogeny a škůdci.

Choroby

Na padání klíčních rostlin pohanky se nejčastěji podílí půdní houba Rhizoctonia, Fusarium a Pythium. Nejčastěji dochází k napadení při nižších teplotách, kdy je růst rostlin zpomalený, a ve vlhkém prostředí. Na mladých rostlinách se napadení projevuje nejprve světle hnědými až rezavými skvrnami na kořenech a stoncích a následným zaschnutím a uhynutí rostlin. Ve vlhkých půdách mohou kořeny poškodit druhy rodu Phytophthora (Ph. cactorum, Ph. nicotianae) podílející se na padání klíčních rostlin. Na děložních lístcích, případně na stoncích se tvoří rezavě hnědé skvrny, které se rozšiřují do koncentrických prstenců. U vzrostlých rostlin se hniloba kořenů projevuje na nadzemních částech vadnutím a následným uhynutím. Během vegetace se fytoftory v půdě šíří bičíkatými zoosporami, přezimují v pletivu rozložených kořenů pohlavně vzniklými silnostěnnými oosporami.

Pohanku poškozuje i původce bílé hniloby - půdní houba Sclerotinia sclerotiorum. Na stoncích se objevují malé, světle hnědé skvrny, které se postupně zvětšují a stonky zasychají. U infikovaných rostlin snadno vypadávají semena. Za vlhka se na rozhraní půda/vzduch objevuje bělavý, vatovitý koláč mycelia kolem stonku.

Za vlhkého počasí se na bazálních listech pohanky vyskytuje plíseň Peronospora ducometi (syn. Peronospora fagopyri) v podobě okrouhlých, až několik centimetrů velkých chlorotických skvrn. Za vlhka se na rubu v místě skvrn tvoří řídký, zpočátku bělavý, později hnědošedý až fialově šedý porost tvořený větvenými sporangiofory vyrůstajícími z průduchů jednotlivě nebo ve svazečcích s vejčitými, světle hnědými sporangii. Sporangia zajišťují šíření během vegetace a nové infekce. Pohlavně vzniklé trvalé spory - oospory se vyskytují i v semeni pohanky.

Za teplého vlhkého počasí je častým původcem onemocnění houba Botrytis cinerea, původce šedé hniloby. Zdrojem infekce mohou být infikované posklizňové zbytky, sklerocia v půdě či na osivu. Vodnaté, postupně hnědnoucí skvrny se tvoří na listech a stoncích a za vlhka se pokrývají z počátku bělavým, později šedohnědým prášivým povlakem tvořeným konidiofory s konidiemi. Následkem napadení stonků části nad skvrnami odumírají.

Příčinou chlorotické skvrnitosti a tečkovitosti listů mohou být houby Bipolaris sorokiniana, případně Alternaria alternata, která bývá většinou sekundárním patogenem na odumřelém pletivu. Tečkovité léze na listech způsobené B. sorokiniana se vyskytují především v horní polovině rostliny, okrouhlé léze A. alternata dosahují velikosti 12–26 mm a jsou náhodně roztroušené na čepeli. Léze se mohou zvětšovat a zůstávat chlorotické nebo se tvoří koncentrické prstence chlorotického a zeleného pletiva. Starší léze a chlorotické prstence mohou postupně nekrotizovat.

Na nadzemních částech pohanky se vyskytuje i padlí (Erysiphe polygoni). Výskyt padlí podporují vyšší teploty (25 °C) a nižší relativní vzdušná vlhkost během dne a nižší teploty (15 °C) v noci a vyšší RVV. Napadení je charakterizováno bělavým, moučnatým povlakem na nejprve na listech, později i na ostatních nadzemních částech.

Listové skvrnitosti - Ascochyta fagopyri vytváří na listech téměř kulaté, 5–9 mm velké hnědé skvrny s tmavším lemem, na rubové straně světle hnědé. Ve středu skvrn se tvoří nepohlavní rozmnožovací orgány, tj. černé kulovité pyknidy, z nichž jsou po ovlhčení vytlačovány pyknospory, zajišťující další infekce listů. Hnědé skvrny na listech způsobuje více hub, např. Phyllosticta polygonorum, Fusicladium fagopyri a Ramularia curvula. Žlutozelené skvrny na líci listů a rezavě hnědé, praskající polštářky na rubu listů jsou následkem napadení rzí Puccinia fagopyri.

Na pohance byl zaznamenán i výskyt viru mozaiky okurky (Cucumber mosaic virus - CMV). způsobující nepravidelné chlorotické skvrny.

Nápadnou změnu barvy květů či zmnožení tenkých výhonků je následek napadení fytoplazmou ´Candidatus Phytoplasma asteris´. Obvykle bývá napadeno jen několik rostlin v porostu, na nichž se tvoří malé, zelené, sterilní květy. Fytoplazmy jsou přenášeny křísi.

Škůdci

Z živočišných škůdců lze na pohance nalézt nejčastěji různé druhy mšic, které se ukrývají a sají na rubové straně listů či na stoncích. Následkem sání listy žloutnou a deformují se, mohou se objevovat nekrotické skvrny na listech a zakrnělé výhony.

Pohanku poškozují i larvy osenic, které překusují stonky v úrovni půdy, problémy mohou způsobit i ptáci během dozrávání a zralosti nažek.