Chemap Agro s.r.o.

Oskeruše

19. 03. 2011 Mgr. Vít Hrdoušek Technologie pěstování Zobrazeno 20251x

Cílem projektu je prosadit téměř zapomenutý a vzácný druh oskeruši domácí – jeřáb oskeruši (Sorbus domestica) – ovocný strom s řadou nej a se širokou ekologickou valencí do povědomí celé Evropy. Využít jeho krajinářského, potravinářského, lesnického i lékařského významu pro naši i příští generace v Evropě. V rámci projektu celoevropsky upozornit na mizející lokální dědictví kulturní krajiny venkova, na místní odrůdy ovocných stromů a keřů a hledat pro ně hospodářské či krajinářské využití s podporou aktivit místních samospráv, spolků i podnikatelů.

Agronutrition

Oskeruše

Oskeruše v Čechách a na Moravě
Ve středních Čechách a na jižní Moravě byl zjištěn výskyt starých vzrostlých stromů v několika stovkách kusů, zvláště mezi vinohrady a místy i v lesích. Ovšem mladé stromy v krajině téměř chybí díky velkému tlaku zvěře i nedostatku biotopů. Největší plodný strom Česka je obří Adamcova oskeruše o obvodu kmene 4,6 m (průměr 1,45 m) a stáří cca 500 let. Na přelomu tisíciletí byla oskeruše téměř zapomenutý strom, který svými rozměry překážel a na jeho využití vzpomínali jen pamětníci. V rámci výzkumů v 90. letech 20. století se zjistilo, že v krajině rostou desítky stromů starších 300 let. Znovuobjevený strom získal velkou podporu odborníků a občanských iniciativ. V posledním desetiletí aktivity na záchranu oskeruše i dalších vzácných ovocných dřevin mají bohaté výsledky: oskeruše mají své muzeum a naučnou stezku, oskeruše mají pozemkový spolek a slavnosti s oskerušovými výrobky. Oskeruše také pozvedly malou obec Tvarožnou Lhotu na „Kvetoucí sídlo“ Evropy. Ročně se sadí tisíce stromků oskeruší, dřínů, břeků, durancií či jaderniček. Josefovská oskeruše získala II. místo v anketě strom roku České republiky 2008. Oskeruše je stromem Slovácka. Více na www.straznicko.cz.

Oskeruše na Slovensku
Na Slovensku je oskeruše stále opomíjená dřevina, které se začíná věnovat vědecký výzkum. Oskeruše zde roste vzácně v teplejších lokalitách v podhůří po celem Slovensku až po hranici s Ukrajinou. Zajímavý je příběh záchrany stromu podle Ľubomíra Zubáka: „Urbánkéch oskoruša“.v Malých Karpatech u Piešťan. „Ještě v 30. letech 20. století rostly v oblasti staré sady, kde bylo přes 20 mohutných oskoruší. Při kolektivizaci půdy po roku 1950 byly všechny ovocné stromy vytrhány pásovými traktory a ty největší dynamitem. Ze všech stromů zůstaly jen dvě oskoruše - Blaškéch a Urbánkéch - obě uprostřed velikého pole. Ta první však v roce 2000 z důvodu neustáleho podorávaní a dvou zásahů bleskem uschla. Více než 200letá Urbánkéch oskoruša (obvod kmene ve výšce 130 cm je 260 cm ), kterou vlastní náš rod Urbánků, dává po řadu generací úrodu 0,2 až 1,5 tuny ovoce.

Oskeruše

Oskeruše v Německu  
V Německu je oskeruším věnována dlohodobá pozornost. Dnes se přirozeně vyskytuje v lesích zejména v Bavorsku, Bádensko-Württembersku, Hesensku a Porýní-Falcku. Počet stromů ovšem klesá již po staletí se změnou hospodaření v krajině nejen v Německu, ale v celé Evropě. Existenci druhu ohrožuje intenzivní monokulturní pěstování lesů a polí. Přirozená obnova nestačí na zachování druhu. Původních biotopů velmi ubývá! Od roku 1980 úsilí německé Lesní pokusné stanice a některých lesních školek pozvedly oskeruše na "Strom roku 1993" a zahájily efektivní záchranu druhu. Pro lesnictví byly významné dlouhé kmeny stromů, pro ovocnáře roubované stromy pro svou brzkou plodnost - již po 5 letech (neroubované plodí po ca 10 letech), pro krajinnou architekturu krásně klenuté koruny stromů. Oskeruše je dnes využívána jako kvalitní zdroj velmi tvrdého a barevného dřeva na dýhy i truhlářské výrobky. Vysoký obsah aromatických a léčivých látek v ovoci je zde ceněn od středověku. Plody se tradičně užívají k léčbě úplavice, střevních katarů a žaludečních potíží. Ještě na počátku 20. století bylo rozlišováno více jak 50 sort plodů podle tvaru a chuti. Dnes se plody stále využívají ve vinařství na čeření vína a při výrobě vyhlášených jablečných vín, kde vytváří významný podíl. Velmi ceněny jsou marmelády, kompoty i aromatické pálenky. Ovšem existuje příliš málo plodných stromů. Velkých stromů v celém Německu není více než 4000 jedinců. V roce 1994 bylo ve Frankfurtu nad Mohanem založeno sdružení Corminaria k ochraně a podpoře dvou ohrožených druhů lesních ovocných dřevin: jeřábů oskeruše a břeku (Sorbus torminalis).
Oskeruše ve Francii
Ve Francii oskeruše původně rostly na většině území a jsou místy dodnes známy jako tradiční vinohradní strom, který je ovšem vzácný a mnohde žije jen ve vzpomínkách. Oskeruši „Metuzalém“ uvádí Revue Horticole roku 1900 jako "Géant Fiala" kdesi v západní Francii. H.Massé popisuje: „je to obří strom o průměru kmene 1,6 m nad zemí a průměru 1 metr i ve výšce 7 m nad zemí! Jeho úctyhodná koruna je vidět z veliké dálky. Posledních sto let ho místní obyvatelé pamatují ve stejné podobě a rodí i přes tunu ovoce.“  našli další obří oskeruše v krajině, největší má úctyhodný průměr 1,10 m.

Oskeruše ve Švýcarsku
V posledních dvou desetiletích si oskeruše získala ve Švýcarsku zvláštní pozornost jako lesnická rarita. V mnohých oblastech byla teprve objevena, v roce 1994 například v oblasti Jura.Tyto stromy - samotáři vynikají kvalitou dřeva i plodů. Rozlišují se dvě variety podle plodů: S. domestica pomifera. (Hayne.)Rehd. s jablíčkovitými plody, které dozrávají již v září, a S. domestica pyriformis. (Hayne.)Rehd. s hruštičkovitými plody, které dozrávají až v řijnu. Kdo ochutná toto delikátní ovoce a spatří tento barvitý strom zvláště na podzim, je ohromen. Největší stromy ve Švýcarsku dosahují výšky 30 metrů a stáří až 500 let. Švýcarský spolkový Technologický Institut v Curychu (ETH) a Spolkový úřad pro životní prostředí (FOEN) od roku1997 vytvořil projekt zaměřený na podporu vzácných druhů stromů a oskeruší zvláště. Dnes na výzkumu užití plodů a dřeva také pracuje švýcarský Federální výzkumný ústav (WSL).
Oskeruše v Anglii
V Anglii byla oskeruše potvrzena jako původní přírodní druh až v posledních letech. Centrum výskytu je v otevřené krajině Jižní Anglie a Walesu. Velké stromy jsou pěstovány v některých parcích u panských sídel. Je zajímavé, že stromy oskeruší snáší velmi dobře emise a mohou být vysazovány i do velkých měst. Další zajímavostí je, že i malé skupiny stromů rozptýlené v krajině mají velkou genovou a tím i druhovou variabilitu (různorodost), což umožňuje oskeruši žít jen v několika obřích jedincích po staletí. Stromy jsou nenáročné na půdu, která však nesmí mít kyselé pH; oskeruše snesou i velmi suché polohy, ovšem nerostou u pobřeží ani ve vlhkých lokalitách bez dostatku tepla i světla. Oskeruše jsou odolné mrazům až -30 °C, zato nesnáší příliš větrné polohy. Uměle rozmnožit oskeruši ze semen se podařilo až v polovině 20. století metodou stratifikace - uložením semen z čerstvých plodů na 12 -16 týdnů ve stabilní teplotě cca 6 °C. Klíčící semena je třeba sadit do květináčů s písčitou půdou a první rok chránit proti houbovým chorobám. Umělé rozmnožení pomohlo překonat nedostatek přírodních semenáčků a zajistilo návrat oskeruše mezi významné ovocné dřeviny Evropy. Více informací na http://wbrc.org.uk/

Oskeruše

Oskeruše v dalších zemí Evropy.
Staré stromy oskeruší požívají velkou úctu v Rakousku, kde je velmi ceněná i oskerušová pálenka, či v Lucembursku, kde je chráněn každý strom oskeruše jako národní památka a oskeruše zde mají svou známku. V Maďarsku v oblasti Tokajských vrchů probíhal srovnávací výzkum, jehož závěrem je, že oskeruše rozeseté v zemědělské krajině a staré několik století jsou z velké části stromy ponechané při přeměně lesů v sady a zahrady; k obdobným závěrům dospěli v Německu. Na Balkáně rostou oskeruše v lesích i v zahradách a jsou místy užívány k jídlu. Lidé znají dobře název, ale už ne konkrétní lokality. Jsou ještě mnohá místa v Evropě, a Balkán je největším z nich, kde ještě nebyl proveden systematický průzkum původních ovocných dřevin.

Oskeruše ve Středomoří
Ve Středomoří jsou plody oskoruše užívány od starého Řecka. Už Vergilius (400 př. n. l.) dokládá výrobu oskerušového vína u Skythů v JV Evropě. Krásné oskeruše dodnes rostou přímo v rozvalinách města Pompeje pod Vesuvem. V Itálii, Řecku či Turecku jsou dnes místy k dostání čerstvé plody na trzích. V kraji okolo italské Ascony se pěstují oskeruše v sadech. Stromy rostou všude rozptýleně ve volné krajině, ovšem velikých jedinců je velmi málo. Přestože jsou stromy malé, dávají poměrně velké ovoce o průměru i přes 3cm, délce až 5 cm a váze okolo 25 g. Lidé o tradičním užití sušeného ovoce jako léčiva na trávení často neví, pouze straší generace si vzpomenou, jak sušili plody na seně a strouhali je na buchty či do čaje.


Oskeruše – základní údaje

Název Sorbus domestica
Čeleď Rosaceae
Rozšíření Evropa
Lokality Lesy, zarostlé sady, křoviny
Věk až 500–600 let
Využití dřevo, plody, pupeny
Synonyma Pyrus sorbus (Gaer.),
Cornus domestica (Spach.)


Oskeruše
 

 

Další vzácné druhy ovocných dřevin Evropy

Dřín (Cornus mas)
Původní keř až strom dorůstající 10 m výšky. Roste v teplých dubových lesích celé střední a jižní Evropy. Je to dlouhověký druh, vhodný pro dlouhodobé parkové a sadové úpravy. Kvete výraznými žlutými květy na bezlistých větvích už v březnu. Dekorativní jsou i žlutočervené listy na podzim. Jeho plody, malé, jasně červené peckovičky jsou odnepaměti po změknutí používány jako ovoce na přímý konzum či do zavařenin, marmelád (vysoký obsah pektinu) či na výrobu pálenky. Pevné dřevo je ceněno v truhlářství. Jméno dřínek nesou dodnes mnohá místa, obce i osobní jména.

Kaštanovník setý (Castanea sativa)
Je mohutný opadavý listnatý strom s pilovitými listy pocházející ze Středomoří, kde místy vytváří i lesy (Apeniny). Od římských dob se rozšířil po celé jižní a střední Evropě. Ve Středomoří je zastoupen asi v šedesáti varietách (keřové, velkoplodé). Místy byl i významným zdrojem obživy lidí. Má jedlé plody – kaštany, marony (větší plody -až 20 g), které se upravují pražením nebo se melou na mouku do chleba i sladkých moučníků. V léčitelství se používá jako účinný lék na průjmy a nechutenství. Pro dekorativní vzhled listů i koruny je hojně vysazován jako parková rostlina. Úctyhodné, přes 700 let staré stromy vysazené italskými staviteli nalezneme u hradu Jelenec na Slovensku.

Hrušně krvavky (Pyrus comunis var. syn. Krwavka, Sanguinole,Granatribne, Cocomerine)
Stará odolná odrůda hrušní s malými okrouhlými plody do váhy 60 g, které mají po dozrání růžovou až červenou dužninu s vynikající navinulou až kořenitou chutí. Krvavky se dodnes místně zpracovávají v jižní Anglii, Francii, Rakousku či Itálii na víno, pálenku i marmelády.

Jabloň jadernička (Malus silvestris var. syn. Vinar, Kuhlander Gulderling, Pepin de Moravie)
 velmi odolná odrůda rostoucí ve vyšších ovocných polohách ve Slezsku, na Moravě a západním Slovensku. Ceněná pro středně velká žlutá jablíčka s červeným líčkem, které vynikají příjemnou nakyslou chutí. V 19. století byly dováženy z valašských kopců až do Vidně. První zmínka o odrůdě je z poloviny 17. století.

Durancie (Prunus domestica var. syn. Durance, Damastinka, Sedmihradska)
Dnes vzácná odrůda švestek vynikající velkou plodností a odolnosti proti virové chorobě zvané šarka, která decimuje sady švestek domácích. Původně pochází z Balkánu; dodnes je místně rozšířená v Maďarsku, Rakousku, na Slovensku a Moravě v České republice. Okrouhlé plody vynikají vysokou cukernatostí a malou červivostí, jejich dužninu nelze oddělit od pecky. Tradičně se durancie šušuli na křížaly a používají se stále na výrobu ceněné pálenky a povidel.

Oskeruše

Jeřáb břek (Sorbus torminalis, Chequers)

Oskeruši příbuzný druh jeřábu s podobnými nároky na prostředí, ale s větší konkurenceschopností v biotopech. Strom vyniká dlouhověkostí i kvalitním dřevem. Jeho plody jsou po změknutí jedlé, a místně ve Francii, Rakousku a Německu se využívají dodnes k výrobě marmelád, štáv i pálenky.

Mezi opomíjenými tradičními dřevinami Evropy s potravinářským využitím můžeme kromě dalších odrůd výše uvedených druhů najít také např. další druhy jeřabin - aronie (Aronia melanocarpa), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia var.) aj., a keře s plody plnými vitamínů: řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), rakytník řešetlákovitý (Hipophae rammoides) a zajímavé, odpradávna domestikované druhy: moruše (Morus alba, morus nigra), mišpule německá (Mespilus germanica L.) jedlé po přemrznutí a velmi aromatická kdoule obecná (Cydonia oblonga) jedlé po uvaření. Další informace na www.slowfoodfoundation.com.


Další kroky pro krajinářskou záchranu a rozvoj užití tradičních ovocných dřevin Evropy
V roce 1998 vznikla v Klosterneuburgu v Rakousku mezinárodní úmluva pro ochranu oskeruší jako vzácného ovocného stromu Evropy. Evropská mezivládní organizace Euforgen od konce 90. let 20. století započala genetický výzkum, který také shromažďuje, vyhodnocuje a rozšiřuje zachování genotypu vzácných ovocných stromů včetně oskeruše v původních biotopech. Více na www.euforgen.org. Dne 20. října 2000 byla ve Florencii výborem ministrů rady Evropy přijata Evropská úmluva o krajině. Součástí této úmluvy je i udržení a rozvoj genofondu původních dřevin, obnova krajinného rázu a podpora místních ekonomik vytvářející trvale udržitelnou krajinu. Česká republika se připojila k této úmluvě a tento projekt je jedním z konkrétních výstupů pro zachování kulturní krajiny a její biodiversity. Více o úmluvě na www.env.cz.

 V současnosti je důležité v projektu „Oskeruše – strom pro novou Evropu“ na základě dobré propagace rozvinout či znovu oživit místní aktivity a provázat know-how jednotlivých akcí na záchranu a péči o místní druhy, jejich biotopy. Dále je důležité jejich využití v lokální ekonomice (výrobky pro místní i turisty), potravinářství (plody zdroje cenných látek, místní gastronomie, stromy bez chemické údržby) a ve společenském životě (např. Slavnosti dřínů u Kremže, Oskorušobraní na Slovácku, Dny kaštanů u Turína aj.). Sledujte stránky www.treeforeurope.com !

Projekt rozvoje oskoruší podporují: MZP, CSOP,EF, Slowfood, SPOV, SAZP, Corminaria a projekt vede: INEX SDA

 

 Oskeruše

Oskeruše

Oskeruše

Oskeruše

Oskeruše

Oskeruše

Oskeruše

Oskeruše

Související články

První jarní doporučení k řepce ozimé

19. 04. 2017 Ing. David Bečka, Ph.D., Prof. Ing. Jan Vašák, CSc., Ing. Pavel Cihlář, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 98x

Medax® Max - maximální flexibilita bez omezení

13. 04. 2017 Ing Matúš Czakó, Ing. Václav Sklenář, Ph.D.; BASF Technologie pěstování Zobrazeno 94x

Zakládání porostů máku - známé skutečnosti a možnosti podpory vzcházení rostlin

27. 03. 2017 Ing. Pavel Cihlář, Ph.D., Ing. Jaroslav Tomášek, Ph.D., Prof. Ing. Jan Vašák, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 454x

Alternativní využití luskovin (1) - důvody a cíle

10. 03. 2017 Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D. a kol Technologie pěstování Zobrazeno 563x

Další články v kategorii Technologie pěstování

detail