Choroby brukvovitých olejnin: Vadnutí řepky

11. 07. 2023 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 715x

Vadnutí řepky olejky může být způsobeno vícero patogeny. Byla již zmínka o houbě Sclerotinia sclerotiorum, dnes se seznámíme s rodem Verticillium, a také houbou Macrophomina phaseolina. Obě houby jsou polyfágní, za vhodných podmínek a při vyšším infekčním tlaku mohou způsobit ztráty na výnosu.

Verticiliové vadnutí řepky

Verticiliové vadnutí řepky se vyskytuje především v teplejších oblastech České republiky. Chorobu způsobují houby Verticillium longisporum a Verticillium dahliae z oddělení Ascomycota. Řepka ozimá na napadení patogenem reaguje tvorbou vaskulárních okluzí (ucpáním cév), které ovlivňují transport vody a živin v rostlině, dochází tak ke žloutnutí listů a nouzovému dozrávání rostlin.

Typickým příznakem verticiliového vadnutí je žloutnutí jedné poloviny listové čepele, většinou nejstarších listů, a později, v době kvetení porostu řepky a počátkem tvorby šešulí, chlorózou postranních větví a listů. Později se příznaky projevují rovněž na stoncích. Na ještě zelených rostlinách se na spodní části stonku a až do postranních větví tvoří protáhlé skvrny (pruhy). Ty jsou zpočátku nažloutlé a později tmavnou, barví se do šeda a začínají se tvořit černá mikrosklerocia. Diagnostika verticiliového vadnutí řepky v polních podmínkách je obtížná, v určitých fázích vývoje řepky je možné příznaky této choroby zaměnit s příznaky fomového černání stonku.

Zdrojem primární infekce jsou mikrosklerocia. Kořenové exsudáty stimulují mikrosklerocia k vyklíčení, hyfa proniká přes kořínky do cévních svazků, kde se tvoří konidie. Konidie jsou jednobuněčné, hyalinní, elipsovité až válcovité spory tvořící se na přeslenovitě větvených konidioforech. Kořeny napadené rostliny jsou málo větvené, v pozdějších fázích infekce lze rostlinu lehce vytáhnout z půdy. Napadení vnitřku stonků a kořenů se projevuje tmavě hnědým zbarvením cévních svazků.

Popelavá hniloba řepky

Patogen Macrophomina phaseolina způsobuje popelavou hnilobu řepky, vyskytuje se především v subtropických oblastech. Má široký okruh hostitelských rostlin, v literatuře se uvádí, že napadá více než 500 hostitelských plodin. U nás napadá slunečnici, kukuřici, světlici barvířskou, řepu, sóju a další plodiny. Vyskytuje se především na písčitých půdách v suchých oblastech, optimální teplota pro rozvoj choroby je 30 °C. Při vysokých teplotách a nízké vlhkosti půdy může tato houba způsobit značné ztráty na výnosu.

Příznaky napadení na řepce olejce se objevují většinou až v začátku kvetení, kdy se na bázi stonku se vytvářejí protáhlé, světlé, šedo stříbrné skvrny. Napadené rostliny mírně zavadají a zastavují růst, dochází k nouzovému dozrávání a odumírání celých rostlin. Dřeň uvnitř stonku se zbarvuje do šeda, v důsledku tvorby velkého množství drobných černých mikrosklerocií o velikosti 50–150 μm v průměru. Mikrosklerocia (kompaktní hmota ztvrdlého mycelia), jsou kulovitá, oválná nebo podlouhlá, zpočátku světle hnědá, stárnutím tmavnou. Tvoří se zprvu poblíž vodivých pletiv, později i na dřeni.

Zdrojem infekce je mycelium a mikrosklerocia v infikovaných posklizňových zbytcích v půdě. Sklerocia si v půdě zachovávají životaschopnost až 15 let. Za vhodných podmínek mikrosklerocia v půdě vyklíčí, mycelium proniká přes epidermis hostitele do kořenů, ovlivňuje cévní systém a narušuje transport vody a živin do horních částí rostlin. V našich podmínkách patogen tvoří pouze vegetativní stadium (mycelium a sklerocia).

Ochrana

Ochranná opatření spočívají v důkladném zapravení posklizňových zbytků a hlubším zpracování půdy, dodržování osevního postupu, výběru odolných odrůd a vyrovnané výživě. Další možností ochrany je použití biologických přípravků jejichž bioagens (mykoparazitické houby) v půdě parazitují na mikrosklerociích, a snižují tak jejich životnost.

Popelavá hniloba řepky

Macrophomina phaseolina - mikrosklerocia