Choroby obilnin (5) - Listové a klasové skvrnitosti ječmene (1)

30. 07. 2018 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 4929x

Mezi hospodářsky významné choroby ječmene způsobující listové a klasové skvrnitosti patří pruhovitost ječmene, síťovitá skvrnitost ječmene, tmavohnědá skvrnitost ječmene, vřetenovitá hnědá skvrnitost ječmene a spála ječmene Tyto choroby se vyskytují prakticky ve všech oblastech, kde se ječmen pěstuje, a způsobují velké výnosové ztráty.

Pruhovitost ječmene je celosvětově rozšířena, patří mezi závažné onemocnění jarního i ozimého ječmene. Způsobuje je ji patogen Pyrenophora graminea, nepohlavní stadium se nazývá Drechslera graminea.

K infekci rostlin dochází nejčastěji při klíčení. Projevuje se tvorbou žlutých difuzních skvrn na listech mladých rostlin. Později v průběhu sloupkování se na listech objevují žluté pruhovité skvrny podél listových žilek (od báze listu až ke špičce), které později hnědnou, nektrotizují a nakonec se i třepí. Napadené rostliny bývají nižší, zakrslé a klasy hluché.

Pruhovitost ječmene - symptomy na listu

Konidie Drechslera graminea

Patogen se přenáší osivem, přežívá jako mycelium mezi obilkou a pluchou. Při klíčení zrna proniká mycelium do koleoptile (blanitý obal zárodku jednoděložných rostlin) a způsobuje systémovou infekci. Na nekrotických skvrnách se vytváří konidiofory a konidie (nepohlavní stadium). Konidiofory se vyskytují ve skupinách po 2 až 6. Konidie mají cylindrický (válcovitý) tvar, jsou průhledné až žlutohnědé barvy a poměrně velké (12–16 × 50–85 µm), mají 1 až 6 přehrádek. Větrem se šíří do kvetoucích klasů. K sekundární infekci zdravých listů nedochází. V porostu se vyskytují jen jednotlivé nemocné rostliny z osiva, nedochází k ohniskovým výskytům. Pohlavní stadium (askospory ve vřeckách a v pseudoperitheciích) se tvoří zřídka.

Ochrana spočívá v střídání plodin, používání rezistentních odrůd, ale především vyséváním zdravého a fungicidně mořeného osiva.

Původcem síťovité skvrnitosti ječmene je houba Pyrenophora teres s nepohlavním stadiem Dreschslera teres. Patogen napadá jarní i ozimý ječmen, vytváří dvě speciální formy: P. teres f.sp. teres, která označována jako „net type“ (síťovitá forma) a P. teres f.sp. maculata, která je označována jako „spot type“ (skvrnitá forma).

Primární příznaky se mohou ojediněle objevit již na vzcházejících rostlinách na bázi listů. Skvrnky jsou nepravidelné, podlouhlé, tmavě hnědé. Typickými příznaky první formy jsou tmavohnědé síťovité nekrózy na listech jdoucí podél i napříč žilkami nebo protáhlé čárkovité skvrny. Skvrny mohou splývat a zasahovat větší část listové plochy. Později pletivo v místě napadení zasychá, popř. mohou listy i odumírat. Příznaky druhé formy jsou oválné až okrouhlé hnědé skvrny na listech. Skvrny jsou často obklopeny chlorotickým či nekrotickým lemem. Na skvrnách se tvoří konidie (nepohlavní stadium). Typické příznaky jsou obvykle nejnápadnější ve fázi sloupkování. Na klasech nejsou většinou určité typické příznaky, ale patogen se může podílet na vzniku černání špiček zrn.

Síťovitá skvrnitosti ječmene symptomy na listu

Konidie Drechslera teres

Patogen přetrvává na posklizňových zbytcích a v osivu. Během vegetace se šíří kontinuálně konidiemi na vzešlý výdrol a na ozimý a jarní ječmen. Konidie jsou podobné patogenu Drechslera graminea. Jsou hladce válcovité a rovné, kulaté na obou koncích, průhledné (hyalinní) až žluto hnědé, 12–16 × 80–100 µm velké, často se 4 až 6 přehrádkami. Konidiofory vznikají jednotlivě nebo ve skupinkách po 2 až 3. Zdrojem primární infekce je infikované osivo a askospory z pseudoperithecií (pohlavní stadium), které přežívají na posklizňových zbytcích.

Rozvoj choroby podporuje chladné a vlhké počasí.

Ochrana spočívá v likvidaci posklizňových zbytků a výdrolu, dodržování osevního postupu, používání rezistentních odrůd a vysévání zdravého a mořeného osiva. Během vegetace ošetřujeme rostliny fungicidy v době sloupkování až metání v závislosti na prognóze a signalizaci.