Národní program konzervace a využití genetických zdrojů a biodiverzity oslavil 30 let

22. 03. 2024 Ing. Veronika Venclová, Ph.D.; Agromanuál Osivo a sadba Zobrazeno 341x

Rozmanitost genetické základny kulturních plodin i volně rostoucích rostlin tvoří jeden ze základních stavebních kamenů potravinové soběstačnosti i zdraví a odolnosti ekosystémů. Obsažené geny v sobě mohou nést odolnost vůči chorobám, škůdcům a mnohé jedinečné jakostní nebo chuťové vlastnosti, stejně jako možnou přizpůsobivost půdně klimatickým změnám. Snižování genetické rozmanitosti současně pěstovaných plodin vede kromě jiného ke snížení obranyschopnosti a přizpůsobivosti, což ještě zvyšuje význam genetických zdrojů a jejich aktivní využívání.

Důležitou činnost pro zachování pestrosti genů vykonává již 30 let Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiverzity (NPGZR). K oslavě kulatého jubilea byl uspořádán seminář s názvem Od minulosti po současnost aneb co přineslo řešení NPGZR pro řešitele, výzkum, šlechtitele a společnost, který probíhal v prostorách pražského Národního zemědělského muzea. Na organizaci se podílelo Ministerstvo zemědělství, Výzkumný ústav rostlinné výroby a Národní program rostlin.

Význam této akce a důležitost NPGZR zdůraznili i význační hosté mezi které se zařadil ministr zemědělství ČR Mgr. Marek Výborný s náměstky, dále Ing. Pavol Hauptvogel, Ph.D. ze slovenského Národného poĺnohospodárskeho a potravinářského centra a předsedkyně Zelinářské unie Čech a Moravy Ing. Monika Nebeská a další.

Odbornou část zahájil Ing. Ladislav Dotlačil, CSc., který stojí za založením NPGZR ve VÚRV Praha v roce 1993. Pohovořil o počátcích práce s genofondy zemědělských plodin, které ve větší míře sahají do začátku 20. století, kdy došlo k rychlému rozvoji šlechtitelských metod. Dále zmínil vznik oddělení genetických zdrojů v Praze-Ruzyni, které se datuje do 50. let. Toto oddělení mělo za úkol hodnocení, uchování a využití genetických vzorků i výměnu se zahraničím. V roce 1988 byla uvedena do provozu genová banka semen. Pro zajímavost lze uvést, že se studiem, uchováním a využitím genetických zdrojů rostlin zabývalo 25 institucí, ve kterých bylo uchováváno 42 tis. položek genetických zdrojů rostlin. To do roku 2014 vzrostlo na hodnotu 53,2 tisíc převážně obilnin, zelenin, pícnin, luskovin a ovocných rostlin. Generativně množených druhů bylo 81,2 % a vegetativně 18,8 %. Seznam kulturních a planých druhů obsahoval 1 173 položek. Po roce 2000 se rozšířilo využití DNA a bílkovinných markerů k determinaci genomu. Dále se zlepšovaly technické podmínky pro uchování genetického materiálu a došlo ke vzniku kryobanky pro některé vegetativně množené druhy.

Způsoby uchování genetických zdrojů rostlin

Tradičním způsobem je uchování genetických zdrojů přímo v jejich přirozených přírodních podmínkách -- konzervace in situ. Touto činností se zabývají zejména Národní parky a přírodní rezervace.

Umělá konzervace ex situ, která zahrnuje několik způsobů:

• genové banky - nejčastěji se zde uchovávají semena,
• polní genové banky - sady, chmelnice, vinice, botanické zahrady apod.,
• in vitro kultury - uchování rostlinných tkání v přísně sterilních laboratorních podmínkách,
• kryokonzervace - rostlinné tkáně hluboko zmrazené při teplotách -196 °C v tekutém dusíku.

Materiál uchovávaný tímto způsobem nesmí být využit komerčně. Účel uchování je zachování biologické rozmanitosti a agrobiodiverzity. Využívá se tudíž zejména pro vědecké a šlechtitelské potřeby. Velmi důležitá je také mezinárodní spolupráce, ať už kvůli doplňování nových vzorků, nebo naopak sdílení našeho genetického materiálů do jiných států a samozřejmě vědecká i osvětová činnost.

Pracoviště zapojená v programu

Koordinátorem NPGZR je VÚRV, který zajišťuje provoz centrální genové banky pro všechny účastníky s kolekcemi generativně množených plodin, administraci, mezinárodní spolupráci, vzdělávací aktivity atd. O každém ze 17 pracovišť, která jsou do NPGZR nyní zapojena na semináři pohovořil daný vedoucí pracovník nebo jeho zástupce.

Pro zajímavost lze uvést, že se v ČR nachází jedna z celosvětově nejstarších šlechtitelských stanic, jejíž počátky sahají do roku 1895. Založena byla ve Znojmě jako Císařsko-královská technická stanice pro potírání révokaza na Moravě, nyní Ampelos. To ale není jediný unikát na našem území. Mezi nejstarší pícninářské ústavy v Evropě patří Výzkumná stanice Rožnov - Zubří nyní spadající pod Selgen, která svou činnost započala v roce 1920. Je zde uchována cenná kolekce travin v generativní i vegetativní formě. Ostatním pícninám se věnuje Výzkumný ústav pícninářský v Troubsku.

Výročí 100 let od svého založení letos oslavil Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o., kde se kromě jiného zabývají tvorbou výchozího materiálu pro šlechtění s rezistencí vůči patogenním činitelům na diploidní a tetraploidní úrovni. Neméně důležitou činnost vykonávají v Agritecu Šumperk, kde uchovávají kmín a přadný len. Byla by určitě velká škoda přijít o plodinu, která na některých místech ČR dříve tvořila zásadní možnost výdělku a proslavovala nás i ve světě, přestože v dnešní době se s ní na polích nesetkáme. Dobře víme, že obliba plodin se mění. Další pracoviště uchovávají odrůdy chmele, obilnin, majoritních olejnin, jakou je třeba řepka, ale i minoritních jako je mák, okrasné nebo produkční dřeviny atd.

Význam pro budoucnost

Vzhledem k měnícím se klimatickým podmínkám, zvyšujícímu se tlaku na snížení chemických vstupů a snižující se množství účinných látek je nutné šlechtit odrůdy odolné novým podmínkám. Proto je třeba mít co nejširší genetickou základnu, která může obsahovat tyto vlastnosti. Do budoucna si díky tomu můžeme zajistit potravinovou soběstačnost, nebo aspoň usnadnit práci.

Význam uchování genetických zdrojů zdůraznil také ministr zemědělství ČR Mgr. Marek Výborný