Užitečné organizmy (35): Vejcomaři 2

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 634x

Vejcomaři se dělí do třech podčeledí, které se liší morfologicky i hostitelským spektrem. U většiny druhů hostitele dosud neznáme nebo patří mezi hospodářsky nevýznamné druhy, pouze část vejcomarů parazituje vajíčka škůdců nebo užitečných organizmů. Některé druhy se záměrně introdukují do nových oblastí k regulaci invazních škůdců.

Podčeleď Scelioninae

Podčeleď Scelioninae obsahuje většinu rodů čeledi a tomu odpovídá i široký rozsah hostitelů, který zahrnuje rovnokřídlé, kudlanky, polokřídlé, snovatky (u nás nežijí - nejblíže v jižní Evropě), vážky, motýly a vajíčka pavouků. Od ostatních podčeledí se liší kratší marginální žilkou a zřetelnou vroubící rýhou na zadečku. U škůdců parazituje pouze několik rodů, v našich podmínkách s malým významem. V zahraničí se uplatňují při regulaci některých ploštic. Vliv na populace užitečných predátorů (pavouci, dravé ploštice) není dostatečně prozkoumán, ale bude nejspíše zanedbatelný.

Druh Eremioscelio lymantriae byl popsán roku 1958 z Východního Slovenska, ale při poměru 5 vylíhlých vejcomarů na několik tisíc vajíček bekyně velkohlavé se jedná pouze o obohacení lokální fauny.

Ani další druhy vejcomarů nemají na početnost našich bekyní vliv, zatímco v zahraničí mohou parazitovat přes 50 % vajíček, jak bylo zjištěno u Gryon howardi na Krymu.

Několik druhů z rodu Scelio se vyvíjí ve vajíčkách saranče stěhovavé, která u nás ale škodila naposledy v předminulém století, a po zániku jejích evropských lokalit se u nás vzácně objeví zalétlí jedinci nebo zvířata uniklá z chovů.

Podčeleď Teleasinae

Podčeleď Teleasinae mají marginální žilku více než 3× delší než krátkou radiální, postmarginální žilka chybí, třetí tergit zadečku je vždy nejdelší a tykadla samců i samic jsou 12článková. Délka těla je většinou do 3 mm, u několika druhů rodu Trimorus až 6 mm. Dosud známí hostitelé patří mezi střevlíkovité brouky.

Trimorus fulvimanus byl vychován z vajíček drabčíka.

Několik druhů Teleas parazituje vajíčka hrbáče osenního, u kterého dochází v poslední době ke zvyšování škodlivosti na obilí. Hrbáči kladou vajíčka do půdy, kam se za nimi musejí samice vejcomarů prohrabat.

Podčeleď Telenominae

Podčeleď Telenominae se od předešlých podčeledí liší boky tergitů široce přehnutými dospodu zadečku, bez vtlačené vroubící rýhy. Zahrnuje drobné druhy (< 2 mm). Parazitují u stejnokřídlých, motýlů, dvoukřídlých a síťokřídlých.

Druhově velmi početný rod Telenomus parazituje široké spektrum hmyzu (motýly, polokřídlé, síťokřídlé, dvoukřídlé). Ze škůdců napadá vajíčka můr, bekyní, hřbetozubců, klopušek a kněžic. Přispívá k redukci vajíček krev sajících ovádů, kteří mohou přenášet nemoci.

Několik druhů snižuje početnost užitečných organizmů - parazitují vajíčka zlatooček a zákeřnic. Údaj o parazitaci štítenky zhoubné druhem T. perniciosi je chybný.

Rod Trissolcus se specializuje na vajíčka ploštic (především z čeledi štítovkovití a kněžicovití), kam patří i invazní kněžice mramorovaná, která již pronikla na naše území a do několika let se stane významným škůdcem některých plodin. K její regulaci mohou přispět naše původní druhy vejcomarů, parazitující u příbuzných druhů kněžic, nebo druhy introdukované z její původní vlasti, pro které je přirozenou potravou a které dokáží překonat její obranné mechanizmy.

Samice kněze rodu Elasmucha stráží vajíčka i nymfy, přesto je Trissolcus elasmuchae dokáže parazitovat

Ukázka variability různých druhů vejcomarů

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.