Ekonomicky a biologicky efektivní postupy obnovy kalamitních holin
09. 08. 2024 Management Zobrazeno 367x
Obnova lesa na rozsáhlých kalamitních holinách je náročná a komplikovaná mnoha faktory. Za prvé, zhoršenými podmínkami pro obnovu lesa, např. výrazná teplotní amplituda, rychlý rozvoj buřeně, nevhodný vláhový režim. Tyto podmínky nejsou vhodné zejména pro stínomilné dřeviny (buk, jedle). Druhým aktuálním problémem je celkový rozsah holin vzniklých během kůrovcové kalamity, kdy je velmi problematické zajistit především dostatek personálu pro umělou obnovu lesa,, a také pro následnou péči o založené porosty.
Les a klimatická změna
S obnovou lesa na velké rozloze je v současnosti zároveň nutné zvyšovat odolnost lesních porostů vůči extrémním podmínkám, které souvisí s klimatickou změnou. Stabilní lesní ekosystémy jsou bezesporu jedním ze základních pilířů národní adaptační strategie. Tedy strategie, která má přizpůsobit jednotlivé oblasti lidské činnosti klimatickým extrémům, které lze s vysokou pravděpodobností v budoucnu předpokládat.
Plně funkční lesní ekosystémy mohou být zároveň adaptačním i mitigačním opatřením této strategie. Mezi hlavními adaptačními funkcemi lesních ekosystémů je zadržování vody (včetně výrazné infiltrační funkce) a ochlazování krajiny jako celku. Hlavní mitigační funkcí je ukládání CO2 a to jak ve dřevě rostoucích stromů, tak v lesní půdě.
Na základě výzkumu je opakovaně potvrzováno, že nejvhodnější možností pro obnovu lesa na rozsáhlých kalamitních holinách je využití co nejširší palety možností obnovních postupů, při kterých je využíván druhově bohatá směs dřevin. Spektrum těchto postupů zahrnuje přímou výsadbu cílových dřevin, přirozenou obnovu, kombinaci těchto dvou základních způsobů, dále využití dvoufázové obnovy a pěstování porostů přípravných dřevin v krátkém obmýti.
Postupy obnovy kalamitních holin
Při současném rozsahu holin, které se vyskytují v mnoha oblastech, je potřebné upravit dosud používané postupy tak, aby obnova kalamitních holin byla efektivní z pohledu environmentálního, ekonomického a společenského.
Pro obnovu kalamitních ploch lze využít dva základní způsoby obnovy lesa. Za prvé umělou obnovu lesa, kterou zpravidla provádíme výsadbou vhodných druhů dřevin. Za druhé přirozenou obnovou náletem semen z okolních mateřských stromů, případně obnovou vegetativní, která zahrnuje kořenové nebo pařezové výmladky. Využitím různých druhů dřevina a kombinací těchto dvou základních postupů v prostoru a čase nám dává velké možnosti, jak při obnově kalamitních holin postupovat.
Základními parametry, které ovlivňují výběr konkrétního způsobu obnovy jsou stanovištní podmínky, potenciál přirozené obnovy a pěstební záměr majitele nebo správce lesa.
Umělá obnova lesa
Umělou obnovu lesa pomocí různých cílových, melioračních a pomocných dřevin je vhodné preferovat na bohatých stanovištích, které jsou v příznivých terénních podmínkách.
Při souvislé velikosti holin nad 10 ha je rozhodně vhodné pro rozčlenění vložit pruhy rychlerostoucích přípravných dřevin (bříza, topol osika, olše), které mohou být pěstovány ve zkráceném obmýtí (20–40 let) - za účelem diverzifikace věkové struktury budoucích porostů. Vzhledem k predikovaným klimatickým změnám lze uvažovat také o použití některých dřevin (například dubu) s mírným posunem do vyšších nadmořských výšek oproti dosavadnímu vymezení.
Přirozená obnova lesa
Z hlediska rychlosti obnovy lesního prostředí je pro obnovu kalamitních holin nejefektivnější využití dřevin s pionýrskou strategii růstu, jakou jsou bříza osika, olše nebo modřín (v lesnické terminologii označované jako „přípravné dřeviny“). Ekonomicky i biologicky výhodné je maximalizovat využití přírodních procesů (přirozené obnovy) při obnově lesa nejen na kalamitních holinách. Pro toto využití je důležité posoudit, zda se na ploše holiny již nějaká přirozená obnova vyskytuje nebo existuje její potenciál pro následnou obnovu na holině.
Potenciál obnovy (přípravných) dřevin na kalamitních holinách závisí na výskytu zdrojů osiva a vhodných stanovištních a růstových podmínkách pro obnovu a odrůstání přípravných dřevin v dostačujících počtech pro formování přípravných porostů. Možnosti přirozené obnovy kalamitní holiny závisí na výskytu vhodných místních zdrojů osiva, stavu půdních podmínek, výskytu buřeně a potenciálu holiny zachovat si po dostatečnou dobu vhodné podmínky pro nasemenění, klíčení a odrůstání dřevin.
Hlavním rizikem jsou nepříznivé růstové podmínky (mikroklima, půdní podmínky) nebo plošný výskyt buřeně. Půdní podmínky a výskyt buřeně jsou často ovlivňovány i stavem porostu před dopadem kalamity. V dlouhodobě prosvětlených porostech stoupá riziko plošného výskytu buřeně záhy po odlesnění. Při šíření semen přípravných dřevin větrem dosahuje dolet v běžných podmínkách několika desítek metrů od zdroje semen (zpravidla do vzdálenosti 50–100 m od zdroje osiva), výjimkou jsou vrby a topoly s potenciálem šíření na výrazně delší vzdálenost. Se vzdáleností od mateřských stromů však klesá počet semen.
Pionýrské druhy dřevin snášející podmínky holých ploch, se na kalamitních holinách zpravidla obnovují lépe než druhy citlivější (cílové). V přirozené obnově na kalamitních holinách obvykle dominuje bříza, která bývá doplněna osikou případně modřínem nebo borovicí, v závislosti na přítomnosti mateřských stromů.
Vhodnou přípravou půdy pro tento způsob obnovy je mechanické narušení půdního povrchu (skarifikace), případně drcením těžebních zbytků a následné naorání půdního povrchu (obr. 1). Výška semenáčků přípravných dřevin v prvním roce většinou nepřesahuje 20 cm, vrby a topoly však mohou na vhodných stanovištích dosáhnout výšky až 50 cm. V následujících letech se výškový přírůst těchto dřevin výrazně zrychluje.
Obr. 1: Kombinovaná obnova (v oplocence) a přirozená obnova (vpravo) po přípravě půdy naoráním
Kombinovaná obnova lesa
Pro eliminaci rizikových faktorů u přirozené obnovy (zabuřenění stanoviště, eroze lesní půdy na svazích apod.) je často vhodné využít kombinovanou obnovu, která využívá oba hlavní způsoby obnovy (umělou a přirozenou obnovu zároveň). Kombinovanou obnovu lze výhodně realizovat na většině stanovišť, kde lze očekávat výskyt přirozeného zmlazení takových druhů, které bude vhodné zakomponovat do druhové skladby nově vznikajících.
Plánovanou umělou obnovu lze realizovat i ve sníženému hektarovému počtu, a tím zahájit obnovu na výrazně větší ploše holin v relativně krátkém čase. Následný krok obnovy tak můžeme bez výraznější rizik posunout o 5–10 let. V tomto časovém úseku může (na základě výzkumu i praktických zkušeností) dojít k doplnění založené kostry porostu přirozenou obnovou, především dřevin s pionýrskou strategii růstu.
Třetím krokem obnovy holin může, ale v případě přirozené obnovy vhodných dřevin nemusí, být doplnění dalších dřevin pod clonu vzniklého porost. V této fázi může být výhodné doplnit do porostních směsí dřeviny, které špatně odrůstají v nepříznivých ekologických podmínkách velkých kalamitních holin (jedná se především o buk a jedli). Jednotlivé kombinace dřevinné skladby a pěstebních postupů je vždy nutné plánovat a realizovat podle konkrétní ekologické situace na jednotlivých holinách.
Pro kombinovanou obnovu lze využít dva způsoby. Při prvním postupu je nejdříve uměle založen přípravný porost, který je následně (v období do cca 10 let) doplňován přirozenou či umělou obnovou cílových dřevin. Tyto přípravné porosty lze zakládat výsadbou i síjí. Pro výsadbu lze využít snížené hektarové počty - pro břízu, osiku, olši i modřín 2 tis. až 2,5 tis. ks/ha.
Druhou možností je postup, kdy se nejdříve provede výsadba cílové dřeviny, která je následně doplněna přirozenou obnovou přípravné dřeviny. Také v tomto případě lze využít snížený výsadbový počet jedinců na hektar (50–60 % minimálního počtu dle potenciálu přirozené obnovy na konkrétním stanovišti). Pro výsadbu je vhodné využít dřeviny, které relativně dobře snášejí prostředí kalamitních holin, například modřín, javory nebo smrk. Vzniklý porost je vychováván jako směs dřevin. Nutným předpokladem pro použití tohoto postupu je existence potenciálu pro následnou přirozenou obnovu přípravné dřeviny na holině. Hlavními předpoklady jsou výskyt mateřských stromů a vhodné stanovištní a růstové podmínky. Tento postup je možné uplatnit na široké škále stanovištních podmínek.
Pokud není přirozená obnova postačující, je nutné ji podle konkrétních podmínek obnovovaného porostu následně doplňovat dosadbou dřevinami s dostatečným růstovým potenciálem.
Výběr vhodných druhů pro obnovu kalamitních holin
Velmi důležitou součástí úspěšné obnovy kalamitních holin je také volba vhodných dřevin. Volba dřevin by měla přímo souviset s volbou pěstebního (obnovního) postupu.
Základním cílem je tvorba smíšených/funkčních porostů s relativně jemnou strukturou smíšení se zastoupením širokého spektra dřevin plnících očekávané funkce lesa.
Pro tvorbu smíšených porostů je doporučeno využít pro každou obnovovanou plochu minimálně tři dřeviny v přibližně stejném podílu. Při volbě konkrétních dřevin je nutné vycházet ze stanovištních podmínek obnovovaných lokalit. Obecně na kalamitních holinách lépe odrůstají světlomilné dřeviny, jako jsou například duby, javory, modřín, borovice, bříza případně smrk. Pro obnovu stínomilných dřevin, například buku a jedle, je výhodnější využít podsadbu pod přípravné dřeviny (např. bříza osika - obr. 2).
Obr. 2: Podsadba jedle pod přípravný porost břízy
Publikace vznikla v rámci podpory na rozvoj výzkumné organizace č. MZE-RO0123.
Další články v kategorii Management
RSS
RSS