Průběh pěstitelského ročníku 2022/23 u obilnin a řepky na území Moravy a Slezska

14. 03. 2024 Dr. Ing. Ludvík Tvarůžek a kol. Ochrana obecně Zobrazeno 362x

Společnosti Zkušební stanice Kluky, spol. s r. o. a Agrotest fyto, s. r. o. provozují službu „Monitoring - Signalizace - Doporučení“ od roku 2010 a zaměřují se na sledování škodlivých činitelů v porostech zemědělských plodin a jejich růst a vývoj. Naše pracoviště působí v rámci území Moravy a Slezska. Tento příspěvek je výroční zprávou projektu, kterou v časopise Agromanuál pravidelně zveřejňujeme.

Počasí vegetačního ročníku 2022/23

Vegetační ročník 2022/23 je hodnocený na Moravě jako teplý a vlhký. Průměrná teplota ročníku dosáhla na meteorologické stanici v Kroměříži 10,5 °C, to je o +0,6 °C více než normál 1991–2020. A spadlo celkem 656,3 mm srážek, to odpovídá 114 % normálu.

Mezi studené měsíce se zařadily září a především duben s odchylkou od normálu -2,2 °C. Zápornou teplotní odchylku měl i měsíc květen, ten je však hodnocen podle hranice intervalů pro hodnocení normality jako měsíc teplotně normální. Silně teplým měsícem byl leden s průměrnou teplotou +3,3 °C a odchylkou +4,1 °C, k teplým měsícům se přiřadil i říjen. Ostatní měsíce se zařadily mezi teplotně normální, i když vykazovaly kladné odchylky od normálu.

Hlavní vegetační období s průměrnými denními teplotami nad 10 °C bylo ukončeno 3. listopadu 2022. Velké vegetační období vymezené průměrnými denními teplotami 5 °C skončilo 17. listopadu 2022. V průběhu meteorologické zimy však teplota překračovala tuto hranici několikrát. Začátek velkého vegetačního období jsme v Kroměříži zaznamenali 18. března 2023, trvale až od 9. dubna 2023 a hlavní vegetační období jsme zaregistrovali od 20. dubna 2023. V průběhu dubna se však ještě vyskytly mrazové dny a přízemní mrazíky se objevily ještě v první květnové dekádě.

Rozložení srážek během vegetace bylo silně nevyrovnané. Srážkově normální září vystřídaly suché až silně suché měsíce říjen a listopad. Zimní měsíce prosinec a leden se zařadily mezi vlhké a silně vlhké. Po vlhkém zimním období nastalo suché předjaří. Únor patřil k měsícům srážkově normálním, i když napršelo jen 68 % únorového normálu. Březen s úhrnem srážek v Kroměříži 16,1 mm, to je 48 % normálu, byl hodnocený jako měsíc suchý. Suchý začátek jara vystřídaly opět vlhké jarní měsíce duben a květen. První letní měsíc červen zvrátil vlhký ráz počasí v suchý. Během června napršelo na meteorologické stanici v Kroměříži pouze 16,3 mm, to je pouze 21 % normálu srážek. Po silně suchém červnu následovaly vlhké a mimořádně vlhké prázdninové měsíce červenec a srpen. V tomto období se střídaly dny tropické se dny, kdy se vyskytovaly lokální místy přívalové srážky, doprovázené silnými bouřkami, kroupami a silným větrem.

Jarní inventarizace zdravotního stavu ozimů - komplex chorob pat stébel

Primární vyšetření přítomnosti chorob pat stébel se orientačně posuzuje podle podílu rostlin se zahnědlými bázemi (obr. 1). Hranice významného výskytu by se měla nacházet mezi 25,0 až 30,0 % takto symptomatických rostlin jako indikátor pro použití fungicidního zákroku.

V minulé sezoně bylo hodnoceno 194 porostů ozimů, z každého bylo odebráno minimálně 50 rostlin. Při vstupním vyhodnocení nekrotizace (zahnědnutí) bazálních částí rostlin jsme zjistili téměř shodný podíl rostlin se silně zahnědlými bázemi podobně jako podíl rostlin zcela bezpříznakových, v obou případech na úrovni pětiny všech hodnocených porostů. Tento stav mělo upřesnit následné laboratorní kultivační určení přítomnosti jednotlivých fytopatogenních druhů, především původce pravého stéblolamu (Tapezia iallundae).

Výsledky neodpovídaly původnímu vizuálnímu posouzení, rostliny se zahnědlými bázemi nebyly často patogeny infikovány vůbec. Četnost výskytu pravého stéblolamu byla relativně velmi nízká (těsně nad 5 % hodnocených porostů), jednalo se spíše o sporadické záchyty. Podobná situace byla zjištěna i pro druhy rodu Fusarium spp. Původce plísně sněžné Microdochium nivale byl přítomen v 60 % hodnocených porostů, což odpovídá známé četné přítomnosti zastoupení patogena v půdním prostředí. Vyšší frekvence pozitivně napadených rostlin v rámci jednoho porostu však opět byly málo časté.

Rozhodování o použití fungicidního ošetření lze zodpovědně provádět pouze při použití některé z klasických kultivačních nebo mikroskopických metod, jakožto i pomocí rychlých druhově specifických molekulárně-biologických testů, nikoliv pouze podle zahnědnutí bází rostlin. Tato zjištění se liší od zaužívaných pravidel jarní inventarizace ozimů, ale změněné podmínky období vegetačního klidu příznivé pro přezimování (nesouvislá sněhové pokrývka, jen krátkodobá období mrazů bez extrémních střídání mrazivých a bezmrazých dní) brání vážnějším poškozením rostlin, které by v opačném případě často doprovázel rozvoj patogenů.

Obr. 1: Intenzivní nekrotizace bazálních pletiv obilniny na jaře vyžaduje přesné zjištění příčiny

Braničnatka pšeničná, padlí a ostatní listové choroby na obilninách

Prakticky u poloviny porostů ozimé pšenice (49 %) bylo zjištěno primární napadení braničnatkou pšeničnou (Septoria tritici) (obr. 2). Výskyty braničnatky byly v počátku jara významně vyšší než v roce předešlém, avšak druhá polovina vyhodnocovaných porostů byla bez napadení. Rozvoj epidemie této choroby kulminoval již na počátku měsíce května, a to kvůli průběhu počasí a intenzivnímu růstu porostů, které se rychle uzavřely pro průchod světla do nižších listových pater. Tam vznikalo mikroklima příhodné rozvoji houbových patogenů. Napadení bylo lokalizováno na 4. až 5. listu shora, sloužilo tedy jako zdroj infekce pro jeho přenos na rozhodující horní listová patra. Pokud se v tomto období podařilo účinně fungicidně zasáhnout, znamenalo to velkou naději, že listové choroby budou do konce vegetace významně regulovány. Díky suchému a slunečnému červnu se pozdní napadení horních dvou listů dále šířilo až v první polovině července, tedy v období pozdní mléčné zralosti, kdy výnosové dopady napadení nebyly výrazné.

Na počátku května byl zjištěn i významný nárůst výskytu padlí pšenice (Blumeria graminis), hnědé skvrnitosti ječmene (Pyrenophora teres) a rynchosporiové skvrnitosti převážně na ječmeni ozimém (Rhynchosporium secalis). Podle předpokladů se objevily nerovnoměrně rozšířené výskyty rzi plevové (Puccinia striiformis), a to podle náchylnosti odrůd (obr. 3). I u těchto patogenů se včasně provedená fungicidní ošetření ukázala být velmi efektivními.

Obr. 2: Primární infekce Septoria tritici se zřetelnými plodnicemi - pyknidami

Obr. 3: Podle předpokladů se objevily nerovnoměrně rozšířené výskyty rzi plevové (Puccinia striiformis)

Průzkum výskytu zdrojů infekce fuzárií v klasech obilnin

V období před metáním porostů ozimé pšenice pravidelně věnujeme pozornost infekci klasovými fuzárii. Riziko výskytu těchto nebezpečných houbových chorob závisí předně na dostupném zdroji infekce. Hlavním zdrojem inokula jsou infikované posklizňové zbytky ležící na povrchu půdy, především pak kukuřičné slámy z minulých let, kdy byla plodina na pozemku pěstována.

V těchto odumřelých pletivech se formují haploidní mycelia, která prorůstají příčně cévním systémem. Plodnice, které obsahují pohlavní spory se nazývají perithecia. Rostlinné zbytky, které leží v povrchových částech ornice jedno nebo i dvě zimní období, se plodnicemi - perithecii pokrývají v pozdním jarním období (obr. 4). V peritheciích se tvoří askospory přibližně po dobu 10 dnů. Z vřecek uvnitř perithecií jsou vymršťovány askospory na relativně velké vzdálenosti (obr. 5). Následný přenos askospor fuzárií vzdušnými proudy v atmosféře dosahuje značné vzdálenosti a je zodpovědný za uchycení infekce i na polích vzdálených od jejího zdroje mnoho kilometrů. To znamená, že stejné ohrožení platí jak pro porosty založené po kukuřici, tak i na sousedních pozemcích, i když předplodina byla „méně riziková“.

Na konci druhé květnové dekády, kdy nejranější odrůdy v teplých oblastech začínají metat, jsme provedli první plošný průzkum výskytu plodnic fuzárií a jejich zralosti. Zopakován byl přibližně o dva týdny později, kdy metání nastává u odrůd střední ranosti ve většině nížinných produkčních oblastí. Posklizňové zbytky kukuřice byly odebrány z 27 pozemků s porosty obilnin zasetých po předplodině kukuřici. Mikroskopicky byla vyhledávána perithecia, určena jejich zralost a uvolňující se askospory.

Základní podmínkou vzniku epidemie je, že se oba procesy - kvetení klasu a uvolňování zralých infekčních zárodků fuzárií setkají. Vše dále zásadním způsobem ovlivňuje počasí, vysoká vlhkost a srážky, a tak epidemická situace právě díky počasí doznala zcela nečekaného rozuzlení.

Výsledky hodnocení výskytu zárodků fuzárií z roku 2023 jsme pro lepší představu srovnali s parametry, zjištěnými v posledním významně epidemickém roce klasových fuzárií -2020 (graf 1). Všechny sledované hodnoty roku 2023 byly významně vyšší než v roce 2020. Podíl vytvořených perithecií a především široké časové období uvolňování askospor (řada vzorků obsahovala askospory zralé i postupně dozrávající) splnila podmínku vysokého rizika vzniku epidemie.

Veškeré riziko napadení však nakonec bylo v průběhu kvetení porostů obilnin významně sníženo absencí srážek, kdy od 5. června až do konce měsíce prakticky nepršelo. Zajímavým ukazatelem, který se výrazně lišil mezi oběma roky 2020 a 2023, byla například délka doby slunečního svitu, která byla loni o třetinu delší než ve zmiňovaném roce epidemickém (graf 2), což jistě infekční podmínky (vzdušnou vlhkost) také ovlivnilo.

Obr. 4: Perithecia na posklizňovém zbytku kukuřice

Obr. 5: Vřecka a askospory se uvolňují do prostředí ze zralých perithecií

Listové choroby pozdního vývoje porostů po kvetení

Rozvoj epidemie rzi pšeničné (Puccinia recondita) nastává v době po kvetení ozimé pšenice, což připadá na první dekádu měsíce června. Choroba se v oblastech s jejím pravidelným silným výskytem (například nížiny kolem řeky Moravy) objevila o něco později, ale její kulminace v období počátku července měla velmi silný infekční gradient. Pro pořádek je třeba připomenout, že v roce 2022 prakticky nenastalo její významné rozšíření, což je jev zcela výjimečný a odchylný od běžného stavu po dlouhá desetiletí.

Velmi dynamicky se v roce 2023 rozvinula i epidemie rzi ječné (Puccinia hordei) (obr. 6), provázená v období maximálního výskytu i velmi silným rozvojem ramuláriové skvrnitosti (Ramularia collo-cygni) (obr. 7). Obě choroby bylo možné účinně potlačit preventivními aplikacemi fungicidů před objevením se klasů.

Graf 1: Srovnání epidemiologických parametrů fuzárií mezi roky 2020 a 2023

Graf 2: Srovnání délky doby slunečního svitu v měsíci červnu 2020 a 2023, lokalita Kroměříž

Obr. 6: Epidemie rzí byla v roce 2023 pozdní, ale výrazná - společně Puccinia hordei a Pyrenophora teres

Obr. 7: Rostliny ječmene napadené patogenem Ramularia collo-cygni

Ozimá řepka na podzim 2022 a výskyt dřepčíků

Pro minulou vegetační sezonu bylo založení porostů ozimé řepky v následujícím spektru: 40 % ploch řepky časně setých, 55 % ploch bylo vyseto v optimálním agrotechnickém termínu a pozdně setých ploch řepky bylo jen 5 %.

Na počátku vegetace existovaly velké rozdíly ve stavu porostů podle termínu setí. Časně seté vykazovaly na začátku jejich vývoje větší poškození dřepčíky (genus Phyllotreta) než pozdní setí, ale všeobecně byla úroveň poškození nízká. Možným vysvětlením mohou být srážky v době vzcházení a počátečního růstu řepky, které dřepčíkům nesvědčí. Vlivem dlouhotrvajících srážek byl pozorován rychlý nárůst listové plochy a listy byly křehké. Na některých lokalitách došlo ke splavování rostlin z polí.

Kvůli teplému počasí v říjnu pokračovalo nalétávání dřepčíků (Phyllotreta, Psylliodes chrysocephala) do porostů bez významných škodlivých následků pro rostliny.

Byl však zjištěn nárůst poškození kořenů rostlin na 20 % ploch larvami květilky zelné (Delia radicum).

Tento průběh podzimu řepce pro vývoj jednoznačně svědčil i porosty s pozdním termínem setí svůj vývoj urychlily a obecný stav porostů se částečně sjednotil. Ke konci října pak byly rostliny časně seté řepky velké, místy až přerostlé, u většiny převažovalo růstové stadium podzimní listová růžice.

Ozimá řepka na jaře 2023 - krytonosci, blýskáčci a šešuloví škůdci

Z důvodu mírných zim dochází k opouštění zimovišť a počátku migrace stonkových krytonosců do porostů řepky již v časnějších termínech a celý proces má rozvleklejší průběh. Hledání vhodného termínu pro aplikaci insekticidů se tak stává komplikovanější. První brouci do porostů tak migrovali již v druhé polovině února.

Při hodnocení larev, které již v rostlinách zpočátku jara jsou, byly ve všech případech indikovány larvy dřepčíků (Phyllotreta, Psylliodes chrysocephala), jejichž kladení vajíček probíhalo od podzimu.

Už v třetí dekádě března byla laboratorními mikroskopickými analýzami prokázána přítomnost samic stonkových krytonosců (Ceutorhynchus napi, Ceutorhynchus pallidactylus), v jejichž tělech byla vytvořena vajíčka a bylo vydáno doporučení aplikovat insekticidy. V žlutých záchytných miskách se v tu dobu objevili i první blýskáčci, obecně se vlny náletů jednotlivých škůdců významně překrývaly.

V týdnu od 11. 4. do 19. 4. 2023 se začínaly objevovat prvé květy, v polovině května již byla více než polovina všech porostů v plném květu.

Z následujících tří významných druhů škůdců - krytonosce šešulového (Ceutorrhynchus assimilis), blýskáčka řepkového (Brassicogethes aeneus) a bejlomorky kapustové (Dasineura brassicae) nebylo ani v jednom případě dosaženo prahu škodlivosti. Konkrétní zjištění byla následující.

U 32 % ploch bylo zjištěno průměrně 5 dospělců krytonosce šešulového na 100 květenství, nebylo dosaženo prahu škodlivosti. Blýskáček řepkový byl zjištěn na dvou třetinách ploch s průměrným počtem 90 brouků na 100 květenství, rovněž nedosahoval prahu škodlivosti. Bejlomorka kapustová se vyskytla pouze na 15 % ploch s průměrným počtem 2,9 dospělců na 100 květenství, a také nebylo dosaženo prahu škodlivosti.

Výskyt fomové hniloby (Leptosphaeria maculans) byl zaznamenán na 4 % ploch s průměrným napadením 0,1 % listové plochy a podobně nízký výskyt byl zjištěn u hlízenky obecné (Sclerotinia sclerotiorum).

Výskyt hraboše polního na jaře 2023

Ke konci února byly sledovány aktuální stavy výskytu hraboše polního (Microtus arvalis) na všech námi sledovaných lokalitách ozimých plodin. Počet aktivních nor v průměru na 1 ha ve sledovaném území vysoce překračoval prahy škodlivosti. K výraznému nárůstu počtu nor v obilninách došlo na přelomu roku 2022/2023, pravděpodobně stěhováním již stabilizovaných vysokých počtů lokálních populací ze sklizených porostů plodin a ploch víceletých pícnin. Nemalou roli hrály opět přilehlé plochy (okraje polí, meze, polní travnaté pásy), ve kterých byl ze 75 až 90 % přítomen vysoký počet jedinců hraboše polního. Pro celkově přesnější zjištění a vyhodnocení výskytu hraboše polního jsme vytvořili hodnotící tabulku členěnou na výskyt a poškození hrabošem polním v dané plodině (tabulka 1–3).

Po celou vegetační sezonu se udržoval relativně vysoký výskyt hraboše v oblastech, kde byly i v minulosti významně poškozené porosty. Při výsevech ozimů na podzim 2023 se podíl ploch se zvýšeným výskytem hrabošů pohyboval okolo 35 %. Více bylo osídlení koloniemi hrabošů patrné v ozimé řepce. Stéle hlavním rezervoárem pro šíření do porostů jsou okraje cest, příkopy a travnaté plochy (obr. 8). Populace škůdce se však oproti kalamitnímu roku 2019 vyskytuje spíše ohniskově, pozemky přímo sousedící jsou často zcela rozdílné ve výskytu hrabošů.

Tab. 1: Výskyt hraboše polního v řepce ozimé

Tab. 2: Výskyt hraboše polního v pšenici ozimé

Tab. 3: Výskyt hraboše polního v ozimém ječmeni

Obr. 8: Okraje polí jsou kritickými plochami šíření hrabošů

Dr. Ing. Ludvík Tvarůžek, Ing. Markéta Hambálková, Eva Lecianová, Mgr. Dominik Bleša, Mgr. Pavel Matušinský, Ph.D., Ing. Simona Růžková, Agrotest fyto, s. r. o., Kroměříž a Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o.
foto: L. Tvarůžek 1–3, 6, 8; P. Matušinský 4, 5, 7