Technologie pěstování řepky v aridní oblasti založená na časném setí

18. 08. 2024 Ing. Antonín Šandera; Rudka Technologie pěstování Zobrazeno 262x

Výnosová stabilita řepky v rámci ČR je zvláště v suchých oblastech více zatížena výrazným relativním kolísáním mezi různými ročníky. Tento jev má více příčin, z nichž nejpodstatnější je vliv změny průběhu počasí nejen v době zakládání porostů, ale i v celé vegetační době vyžadující změnu přístupu nejen k založení porostů, ale i změnu přístupu k řešení škůdců, k regulaci růstu a celkovému vedení porostu řepky.

Z mnoha pokusů o nalezení cesty ze zmíněné situace je z dlouhodobého pohledu jedním z ekonomicky nejúspěšnějších modelů technologie založená na časném setí s řadou modifikací v celém technologickém řetězci, které reagují nejen na problémy se založením porostu, ale i na změny v bionomii škůdců, ve spektru škůdců a na další negativní jevy, jako jsou vysoký počet erozních událostí, zejména v srpnu, využití živin (především dusíku). A tak díky lepšímu hospodaření s vodou při časném setí se poměrně významně stabilizují výnosy řepky i v ročnících srážkově nevyrovnaných v průběhu vegetace.

Důvody pro časné setí:

• řepka vzchází v srpnu,
• dosáhne se vyrovnaného porostu,
• struktura porostu je odolná k výkyvům srážek,
• porost má kompenzační schopnost reagovat na poškození škůdci nebo mrazíky v předjaří.

Vzcházivost rostlin a termín setí

Velký problém je samotné založení porostu řepky ve vláhově nejistém období srpna s mnoha faktory, které tuto situaci dále komplikují. Často diskutovaným protimluvem je z dnešního pohledu již jen zdánlivě logický požadavek na přípravu dokonalého seťového lůžka pro drobná semena řepky proti požadavku na minimum přejezdů a zejména odolnosti proti erozním škodám a tvorbě škraloupu po srážkách v srpnu, které jsou stále více přívalového charakteru. Tato situace nastává především u orebného způsobu zakládání řepky s následnými nadpočetnými mechanickými zásahy v podobě přejezdů kompaktory a válení ať už před setím, nebo po setí. Takový postup je prokazatelným, opakovaným řetězcem zakončeným stovkami erozních případů s poměrně dramatickými projevy v podobě odnosu velkého množství půdy, což je spojeno i s odnosem přípravků na ochranu rostlin do inundací nebo povrchových toků.

Právě tento první problematický krok efektivně řeší založení porostů s hlubokým kypřením, nejlépe však s podrýváním, s omezením následných přejezdů. Ideálně pak setí přímo při jedné operaci s podrýváním, bez zbytečné a kontraproduktivní snahy o ideální seťové lůžko, které přináší v době přívalových srpnových srážek problémy jak v uvedeném vyšším erozním riziku, tak tvorby škraloupu atd.

Hrubší seťové lůžko s vyšším podílem organických zbytků z předplodin ponechaných  na povrchu půdy a jen omezeně promíchané v povrchové vrstvě půdy zajišťuje odolnost vůči slévání půdy do škraloupu jak v době krátce po zasetí, tak dále ve vegetaci a podstatně zlepšuje infiltraci srážek (nadbytek organické hmoty v seťovém lůžku způsobuje odnímání vody klíčícím rostlinám a rozkladem uvolňuje alelopatické retardační látky omezující klíčení semen řepky). Podmínkou je, že se tento postup realizuje včetně zasetí (mezi 28. červencem a 10. srpnem) před periodicky se vyskytujícími (relativně bohatými) srážkami v srpnu a je za splnění dalších podmínek prvním a podstatným krokem k omezení eroze, vyrovnaného vzcházení porostu, který v čase nabývá zcela odlišných parametrů proti opožděnému setí, za které lze v aridní oblasti považovat ve většině ročníků setí po srpnové dešťové periodě. Setí před periodicky se v srpnu vyskytující periodou i přívalových srážek, je tedy prvním, zásadním stabilizačním prvkem technologie (obr. 1).

Zajímavou a nikoli nelogickou modifikací je cílené prosušení povrchu půdy, přiměřenou mělkou kultivací, před finálním setím podrývacím strojem. Cílem je naprosto vyrovnané vzcházení maxima semen právě až po příchodu srážek.

Etapovitě vzcházející porosty založené dle dříve úspěšného principu využití zbytkové vláhy jsou v aridní oblasti problematické z důvodu nutnosti udržet insekticidní clonu nad mozaikovitě (nerovnoměrně) vzešlým porostem, s vyšší koncentrací škůdců na relativně malém počtu rostlin atd. Typickým jevem je i v rámci jednoho pole 100% zapojení části porostu zasetého s jakýmkoliv odstupem před deštěm, pokud byl vyset do suché půdy, a kontrastně vysoká mezerovitost až likvidace části porostu zasetého často byť jen jeden den po dešti.

Obr. 1: Příliš mělké zpracování při páskovém setí - tvorba krusty

Nižší počet rostlin

Nutným prvkem technologie je radikálně snížený výsevek s cílem dosáhnout cílové hustoty rostlin 15–25 rostlin/m².

Nižší počet rostlin s mohutným kořenovým systémem se projevuje v několika rovinách. Zásadní pro chování porostu a základním faktorem úspěchu je nižší počet silně větvících rostlin na silně vyvinuté kořenové soustavě, která je schopna přijímat vodu z různých hloubek půdního profilu po různě vydatných srážkách. Důležitějším je následně odlišný hormonální status rostlin, který je příčinou silného větvení rostlin již v podzimním období (obr. 2) a dále na jaře.

Významným přínosem řidšího porostu, opět za splnění dalších podmínek, je delší kvetení sice s některými riziky, ale o to významnějšími pozitivy. Pozitivem, které se projevilo mimo jiné ve sklizňovém roce 2012 i 2023, byla vysoká kompenzační schopnost nahradit ztrátu květů a malých šešulí v periodách pozdních jarních mrazíků, které způsobily extrémní ztráty na výnosu u hustě setých porostů řepky v terénních depresích, kde je mráz nejsilnější. Takový porost konfrontovaný v hlavním kvetení s periodou mrazů již nemá schopnost tuto ztrátu kompenzovat dalším kvetením a nejúrodnější části pozemků často byly téměř bez šešulí (obr. 3). Pokud je tento fakt dále kombinován se splachem reziduálně působících herbicidů v předplodinách do inundací, které se překrývají s enklávami silného působení mrazu, stává se z nejúrodnějších částí pozemků pro řepku naopak zóna s největší depresí výnosů, kdy výnos klesá hluboko pod 3 t/ha, mnohdy až k úrovni kolem 2 t/ha.

Obr. 2 Vliv výše výsevku na habitus rostlin 26. 9. 2009, vlevo 1 VJ/ha, vpravo 0,6 VJ/ha

Obr. 3: Terminál řepky poškozený silným mrazem na jaře 2012

Regulace růstu

Odlišný hormonální stav rostlin je důvodem, proč je chybou silná regulace takových porostů, především na jaře. Opad silných listů v předjarním období je nejen přínosem z hlediska lepší kontroly limitujících škůdců, jako je dřepčík olejkový (viz dále), ale zejména je přirozenou podporou mohutného větvení rostlin bez nutnosti silné regulace, především na bázi azolů (obr. 4). Aplikace silného azolu v nadměrné dávce vede téměř vždy k omezení větvení rostlin, vždy za sucha, přímo úměrně výši stresu z nedostatku vody a dalším kofaktorům.

Regulace na podzim by měla být vedena přípravky s vyšším fungicidním standardem, výhodnější je dělená aplikace příslušného azolu v kombinaci s chlormequatem.

Obr. 4: Opad listů uvolní úžlabní pupeny z inhibice a stimuluje větvení i bez regulace

Aplikace herbicidů

Vzhledem k požadavku zachovat a zlepšit protierozní účinnost technologií založení porostu řepky má svá specifika i strategie aplikace herbicidů. Preferovaný je postup s minimem přejezdů s ponecháním většího množství zbytků předplodiny na povrchu půdy zároveň s výskytem větších půdních agregátů, které jsou i technologickým záměrem. Zvláště na těžkých půdách je v technologii podrývání výskyt agregátů o velikosti 3–10 cm plošně větší, až souvislý, s určitým podílem jemnější půdy mezi agregáty (obr. 5).

Proto u takto časně zakládaných porostů zcela dominují C-post aplikace herbicidů, které zajistí účinek nejen na plevele po rozpadu hrudek, ale zejména spolehlivou kontrolu plevelů z letního spektra, které půdní herbicidy zpravidla nedokáží kontrolovat vzhledem k charakteru povrchu, ale i délce zapojování porostu, která je delší a je to opět záměrem technologie. V časné fázi dominují plevele jako durman, merlíky, lebedy atd.

Obr. 5: Řepka zasetá do velmi těžké písčito-jílovité s podrýváním, plošný pokryv hrubšími půdními agregáty

Struktura půdy, výsevek

Vzhledem k časnému termínu setí je pravidlem, že periodické srážky v srpnu zajistí vzcházení porostu i za podmínek, které by v tradiční technologii byly považovány za chybu, tedy zasetí do vyššího podílu hrubších agregátů. Uvedený stav má však i výhody v podstatně nižší náchylnosti k tvorbě škraloupu. Setí do hrubší struktury půdy je, za předpokladu zasetí před periodou srážek, paradoxně výrazně spolehlivější i z pohledu procenta vzešlých rostlin v požadovaném termínu (obr. 6).

V praxi je i za těchto podmínek využíván redukovaný výsevek, podle podmínek až na 0,35 VJ/ha, s cílovým stavem počtu 15–25 rostlin/m².

Obr. 6: Řepka zasetá podrývacím strojem na těžké půdě, 50 cm řádky, herbicid časně postemergetně

Organická hmota

Jakkoliv je organická hmota z pohledu ochrany půdy proti erozi v přiměřeném množství na povrchu půdy požadavkem a pozitivem, není žádoucí její vysoký podíl zapravený do úrovně seťového lůžka, kde je příčinou odběru vody a retardace klíčení v počátečních fází růstu řepky působením alelopatických látek (obr. 7).

V případě organické hmoty je nutné říci, že silně narůstá škodlivost drátovců (larev kovaříkovitých) na konkrétních pozemcích nejen v řepce, kde je po více let podceňován management organické hmoty ve smyslu jejího přiměřeného rozkladu. Pozemky s vysokým podílem surové organické hmoty opakovaně vykazují řádově vyšší početnost drátovců. Typicky jsou to pozemky s absencí aplikace dusíku na slámu. Nutno podotknout, že vhodnými termíny aplikace dusíku na slámu jsou proti minulosti termíny pozdější, nežli ty dříve využívané ihned po sklizni. Podle dikce nitrátové směrnice jsou možné až do data setí následné plodiny.

Obr. 7: Porost řepky založený jedinou operací (13. 9. 2023), setí podrývacím strojem, bez podmítky, 100 % slámy pšenice na povrchu půdy

Hnojení dusíkem a sírou

Velký nárůst hmoty rostlin, rychlejší odrůstání rostlin škůdcům atd. jednoznačně vyžaduje a praxe potvrzuje nutnost hnojení dusíkem k setí.

Rostliny z časného výsevu i při nízkém výsevku odčerpají včetně půdní zásoby a mineralizace až 180 kg N/ha do konce podzimní vegetace. Odlišný habitus rostlin již z podzimu se silně vyvinutými větvemi vyžaduje nejen vyloučení silné regulace v časném jarní vegetaci, ale i kontinuální dostatek živin, především dusíku.

Porost s 15 rostlinami/m², s 15 a více listy v počátku jarní vegetace a s 8–12 větvemi z podzimu vyžaduje většinu přijatelného N v dřívějším datu proti tradičně vedeným porostům. Proto je nutné, nikoliv jen vhodné, aplikovat zbývající dusíkatá hnojiva na jaře ještě v době, kdy procesy přeměny dusíku a příjmu rostlinami nejsou aktivní. Nelze zaměňovat termín aplikace s termínem počátku příjmu dusíku, tyto termíny se v aridním klimatu s postupující jarní vegetací od sebe extrémně vzdalují. Křivka dynamiky příjmu dusíku se při opožděných aplikacích odděluje od aktuální potřeby rostlin až k situaci, že dusík je přijat opožděně a následně zůstává fixován ve slámě plodiny, podobně jako při opožděných aplikacích dusíku do pšenice. V jiném, v praxi častém scénáři, zůstává reziduální dusík zcela nevyužitý plodinou v půdním profilu.

Zásadní chybou je tedy takový termín aplikace hnojiv, který v konečném důsledku mimo jiné vede k fixaci amonné formy dusíku za sucha na jílové minerály (i na organickou hmotu) a jeho zmíněnému pozdnímu příjmu. Zde existuje jasná, diskutovaná paralela se situací ve využití dusíku u pšenice pro výnos i obsah dusíkatých látek. Dlouhodobé vyhodnocování reziduálního dusíku celkem spolehlivě ukazuje na problematické termíny aplikace dusíkatých hnojiv až v průběhu dubna do řepky, zvláště na těžkých půdách s vysokou sorpční kapacitou, kdy dusík z dubnových aplikací využívá až následná plodina, buď z rozložené zapravené slámy nebo přímo z půdy, v případě dusíku vůbec nepřijatého rostlinami.

Samostatnou kapitolou jsou ztráty dusíku do ovzduší  po aplikaci, které vzhledem k suchému a extrémně teplému průběhu počasí typicky v březnu až dubnu po aplikaci nevhodné formy hnojiv bez dostatečné dotace srážek narůstají, a to podle druhu hnojiva.

V suchých teplých oblastech je v průměru let konečným termínem pro aplikaci dusíku 15. až 20. březen. V jarním období by měla být aplikována dusíkatá hnojiva na bázi močoviny preferenčně v únoru, později již jen LAV nebo DAM ve formě kapek. DAM aplikovaný plošně je obvykle chybou, s vysokými ztrátami a nutností vyšších srážek po jeho aplikaci. Zcela chybná je aplikace jakéhokoliv insekticidu v DAM.

Aplikace dusíkatých hnojiv se sírou se stále ve větším podílu na celkovém dusíku realizuje již k setí nebo v průběhu podzimu.

Rizikové mohou být aplikace vyšších dávek bóru nad 150 g/ha za periody poklesu teplot (obr. 8, 9)

Obr. 8: Působení vysoké dávky bóru a mrazů

Obr. 9: Příznaky předávkování borem na listu řepky

Podzimní škůdci

Zmíněným pozitivem časného výsevu je omezení škod dřepčíkem olejkovým skrze vyšší hmotu listů, tím nižší migraci larev do stonků v podzimním a jarním období, kdy jsou následně růstem vynášeny do vyšších partií.

Potenciálním více rizikovým škůdcem je květilka zelná, která aktivně vyhledává ke kladení větší rostliny a její larvy na kořenech mohou být akcelerátorem napadení fomou, v suchých oblastech však silné rostliny zpravidla úspěšně regenerují tvorbou kalusu. Z víceletých pozorování plyne, že napadení rostlin květilkou s významnými výpadky rostlin ihned na podzim nebo v průběhu vegetace se týká naopak z většiny porostů slabších, založených později, retardovaných z různých důvodů v růstu (obr. 10). Regulace květilky cílenou aplikací insekticidů je sporná, nálet probíhá velmi rozvlekle. I za situace, kdy byly na trhu povoleny insekticidy s relativně delší perzistencí nebyla spolehlivě kontrolována. Za zmínku stojí poměrně negativní zjištění o extrémním nárůstu škodlivosti všude tam, kde se koncentruje větší podíl řepky, a to i na lokálním osevním postupu v rámci farmy. Výraznou vazbu nejen v ročníku 2023 vykázala intenzita napadení rostlin květilkou ve smyslu výpadků rostlin (ale i mšicí, viz dále) na zmiňovanou retardaci rostlin. Retardace rostlin má v různých ročnících různé příčiny s různou váhou vlivu. V roce 2023 v suchých oblastech to bylo často i hloubkově omezené zpracování půdy s odkazem na sucho, spotřebu PHM, další prosušení profilu atd.

Porosty řepky založené pouze s mělkým zpracováním půdy, de facto bez rozdílů technologie, mají krom společného jmenovatele ve zpravidla vyšším erozním poškození v případě přívalových srážek další společný rys v poměrně rychlém zapojování porostů s velkým zlomemem v kondici rostlin v průběhu podzimní vegetace. Jedním z důvodů je vyčerpání zdrojů vody v hloubkově omezeném dosahu kořenů, odtok vody z přívalových srážek s následnou ztrátou kondice rostlin, která je prvotní příčinou jak vyšších škod květilkou, tak především mšicí.

Obr. 10: Poškození rostlin z pozdního výsevu larvami květilky zelné

Mšice

Porosty založené na nižším počtu rostlin jsou napadány mšicí stejně jako porosty hustší, rozdíl je ale zpravidla ve vývoji napadení a škodlivosti v čase. Menší počet rostlin v lepší kondici více odolává napadení mšicí, kontrastují tak i v rámci jednoho pole plochy utužené s výpadky rostlin i po ošetření rostlin proti mšicím.

Velmi výrazným kofaktorem jsou zejména v suchých oblastech pro intenzitu napadení rezidua herbicidů z předplodin. Poškození je nejvyšší po reziduálních sulfonylmočovinách, ale i vysokých dávkách diflufenicanu (obr. 11, 12). Přestože k úplným likvidacím porostů dochází zřídka, velké množství porostů i na jinak velmi bonitních pozemcích výnosově propadá. Počáteční retardace růstu sekundárně zvyšuje škodlivost právě mšic i dalších patogenů.

Intenzita poškození řepky rezidui přípravků na ochranu rostlin vykazuje silnou vazbu s fyzikálním stavem půdního profilu v několika úrovních. Jedním je transport reziduí přípravků v předplodině erozním smyvem do inundací, kde vzhledem k nárůstu jejich koncentrace jsou standardní degradační schémata adekvátně delší. Důležitý je vliv kultivace půdního profilu před setím řepky.

Orba pozitivně ovlivňující degradační schémata přípravků na ochranu rostlin z předplodin je však velmi problematická z pohledu eroze v řepce a je naopak jednou z hlavních příčin transportu přípravků do inundací v rámci pozemku tak mimo něj přímým odtokem nebo prostřednictvím podzemních kolektorů.

V systémech zpracování půdy zaměřených na omezení eroze v řepce a zejména v časných termínech setí je nutné vyloučení reziduálních sulfonylmočovin nejen na jaře, ale na vápenitých pozemcích nejlépe i v předplodinách. Škodlivost subletálních koncentrací sulfonylmočovinových látek silně závisí i na zmíněném fyzikálním stavu profilu půdy. Zcela typickým je často výrazně lepší stav ostře ohraničených souvraťových partií pozemků, kde byla nedávno (na celém pozemku) aplikována reziduální sulfonylmočovina. Důvodem je lepší zpracování půdy do hloubky na souvrati s odkazem na subjektivně vnímané vyšší riziko utužení nebo i prosté vylamování velkých půdních agregátů pod pracovní hloubku stroje, právě z důvodu vysokého utužení a vysoké soudržnosti půdní hmoty. V takto definované části pozemku pak nedochází ke zvyšování koncentrace přípravků po rozplavení dešti, tvorbě škraloupu v rýhách, opět s vyšším rizikem poškození .

Enklávy porostů řepky s výskytem poškozených terminálů pak vykazují právě i extrémní napadení mšicemi  a dále ve vegetaci se morfologické a barevné změny rostlin vázané na poškození sulfonylmočovinou z předplodiny často zaměňují s deficitem fosforu nebo projevy viróz. Zvláště v případě viróz je pak nutno případně odlišit rozborem na specializovaném pracovišti .

Obr. 11: Řepka poškozená sulfonylmočovinou aplikovanou v předplodině na podzim předchozího roku na vápenitém pozemku

Obr. 12: Vpravo reziduální působení na porost řepky po aplikaci sulfonylmočoviny v předplodině

Fungicidy v květu, dozrávání

Jestliže dřívějším trendem byla desikace porostů, srovnávání dozrávání, trendem dnešním, s opakovaně pozitivními přínosy na straně celkového výnosu, je maximální prodloužení vegetace. Pravidlem u porostů z časného setí s uvedenými adekvátními změnami v technologii je jejich sklizeň v nejpozdnějších termínech. Některé porosty z časných výsevů tak setrvaly na pozemku i 12 měsíců.

Vzhledem k dlouhému časovému oknu kvetení se osvědčuje aplikace fungicidu proti hlízence (bílá hniloba řepky) ihned v počátku květu s opakováním v konci kvetení. Společným znakem silných, časně hnojených rostlin je časté praskání v době intenzivního růstu, i bez vlivu mrazíků. Chybou je podcenění časného tlaku hlízenky koncem dubna, kdy apothecia v hustě zavětveném porostu unikají pozornosti (obr. 13), a takové porosty pak vykazují již na přelomu června a května silné napadení hlízenkou. Základním pravidlem v boji s hlízenkou zůstává přiměřený podíl řepky v osevním sledu a co nejúspěšnější ochrana před stonkovými škůdci, kam je nutné zařadit vzhledem k migraci larev do stonků i dřepčíka olejkového. Jedním z důvodů, proč právě porosty z vyšších výsevků byly v roce 2023 napadeny hlízenkou a zejména fomou výrazně více s vazbou na poškození stonků nejen směsným napadením obou druhů krytonosců ale i dřepčíka, mohla být i relativně nižší velikost rostlin řepky.

Obr. 13: Apothecia hlízenky často unikají pozornosti

Krytonosci stonkoví

Změny v bionomii obou druhů na jaře vyžadují i změnu ve strategii ochrany proti nim. Týká se to zejména velmi časného náletu obou druhů, kdy první samci krytonosce čtyřzubého jsou zachycováni v porostech již na konci listopadu. Masivní nálet v několika teplých dnech na přelomu března a dubna je v teplých oblastech již běžný, typickým jevem je kladení samic již krátce po jejich náletu, provedení úživného žíru a to velmi nárazově i během několika slunečných odpoledních hodin v jinak teplotně podprůměrných dnech, a to i za výskytu ranních mrazíků.

Důležitým zjištěním posledních let je inverze v náletu obou druhů, zatímco dříve první nalétal do porostů krytonosec řepkový, který klade do stonků, dnes první nalétá do porostů krytonosec čtyřzubý, který sice dle typické bionomie klade do řapíků listů, ale jeho škodlivost vzhledem k jeho vysoké početnosti a relativně velkému počtu malých listů v časném předjaří silně narůstá ze stejného důvodu jako u dřepčíka olejkového. Tím je migrace larev z řapíků listů do stonků a větví, kdy v oblastech s vyšší početností a podceněním především první náletové vlny kolem 15. března plus minus týden dle ročníku, znamená 100% napadení porostů, s početností desítek larev v rostlině a s velkým rizikem následného napadení fomou a hlízenkou.

Doporučením pro porosty v technologii časného setí v řídkém sponu je velmi časné zahájení monitoringu náletu do porostů a to přímo na rostlinách. Na většině lokalit dochází v posledních 10 letech k situaci, že v miskách je i nulový záchyt a rostliny jsou plně nakladeny krytonosci obou druhů s tím, že krytonosec čtyřzubý klade dříve (obr. 14). Dochází k jednoznačné inverzi v prvním výskytu u těchto druhů, dále dochází v inverzním charakteru počasí k časnějším výskytům ve vyšší nadmořské výšce ale především dřívějšímu kladení ve vyšší nadmořské výšce, zejména v okrajových částech vrchovin.

Podstatným zjištěním je, že zvláště v takto založených porostech dochází ke kladení i za teplot vzduchu pod 5 °C. Rozhodující je teplota v zóně porostu nad povrchem a přítomnost samic z předchozího náletu. Co platí z hlediska teplot pro počátek kladení, platí i pro provádění úživného žíru, který je snadno zjistitelný na řapících rostlin a nejmladších srdéčkových listech, kde se brouci zdržují v relativně chladných dnech nejvíce (obr. 15). Metoda SET založená na měření teplot vzduchu opakovaně vykazuje nepřesnost v termínu kladení.

Obr. 14: Zcela vykladení krytonosci již 15. 3. 2023; 50 vpichů na rostlinu, 40 % vpichů s vajíčky

Obr. 15: Úživný žír krytonosců na nejmladších listech

Blýskáček řepkový

Ačkoliv pro kompenzaci škod blýskáčkem do určité míry platí totéž co pro škody mrazíky, nelze tohoto škůdce podcenit, zvláště v letech kdy do květu pravidelně prší, protože migrace škůdce z rozkvetlých květů po dešti zpět na poupata je poměrně rychlá. Souběh škod způsobených mrazíky a absence ošetření proti blýskáčku po rozkvětu řepky s odkazem na jeho výskyt v květech byl u hustě setých porostů s krátkou periodou kvetení dominantním důvodem extrémních propadů výnosů (obr. 16).

I přes větší kompenzační schopnost silně větvících rostlin je dobré mít na paměti časný nálet blýskáčka a jeho škodlivost na primárních květních rozetách (obr. 17) již při výšce porostů kolem 20 cm s tím, že je při souběžném zásahu proti krytonoscům brát v potaz reálnou účinnost vůči všem cílovým škůdcům.

Za zmínku stojí výrazný vliv ošetření proti bejlomorce, který dokáže eliminovat skrze účinnost na larvy blýskáčka (obr. 18 foto 14) populaci v dalším roce, problematická je však v tomto bodě antirezistentní strategie a úzká množina insekticidů a účinných látek.

Obr. 16: Kombinované poškození mrazíky a blýskáčkem v periodě přízemních mrazů a zpomalení nakvétání

Obr. 17: Největší škodlivost blýskáčka ve fázi květní rozety ještě kryté listy

Obr. 18: Larvy blýskáčka

Osevní postup, předplodiny, výdrol

Zásadní podmínkou založení porostu řepky v časném termínu, za který lze po víceletých zkušenostech označit termín mezi 28. červencem a 10. srpnem, je dostupná časně sklizená předplodina.

Nejlepší zkušenosti jsou s GPS plodinami pro živočišnou výrobu a BPS, kdy senážní žito ve voskové zralosti je sklizeno s dostatečným předstihem (kolem 10. července dle oblasti).

Ozimý ječmen, jehož výměra však klesá, je další variantou vyznačují se však agresivním výdrolem (výdroly v suché oblasti vzchází výrazně lépe bez provedení podmítky, pouze po zmulčování strniště z povrchu půdy). U výdrolu ječmene platí pravidlo zásahu ihned proti první vlně do fáze 2. listu výdrolu, později již nastává vysoká inhibiční aktivita vůči řepce.

Vůbec nejlepší prověřenou variantou je sklizeň ozimého ječmene na vlhké zrno, což umožní další posun o více než 10 dnů, plus se extrémně sníží podíl ztrát zrna, a tím i tlak výdrolu.

Další alternativou je velmi raná pšenice, která při správné technologii nejen rozkládá riziko výnosového kolísání v suché oblasti, zpravidla dosahuje lepších kvalitativních parametrů, ale i její výdrol nevykazuje takovou agresivitu jako výdrol ječmene.

Závěr

Technologie časného setí řepky, spolu s žádoucím poklesem podílu řepky na osevním postupu v teplých suchých oblastech poskytuje možnost zachovat plodinu z ekonomického pohledu v osevním sledu. Snižování nákladů v této intenzivní plodině je relativně nedostupné a cestou je zachování výnosové úrovně, která se neobejde bez snížení jejího podílu v osevním sledu.

Předpokládá to změny v celém technologickém řetězci pěstování, který je i reakcí na změny klimatických podmínek, jež spočívají v zadržení vody v půdním profilu, v její lepším využití ale i v lepším využití živin, především dusíku, kdy tradiční schémata přestávají platit a mohou být naopak zdrojem problémů.